Top 10 lidí, kteří dávají islámu špatné jméno

Islám je druhým největším náboženstvím na světě (křesťanství je největší) a jedním z nejrychleji rostoucích. Zatímco tam byli velmi dobří muslimové, někteří byli velmi špatní. Tento seznam je v jistém smyslu reakcí na dřívější seznamy 10 nejlepších lidí, kteří dávají křesťanství špatný název a 10 nejlepších lidí, kteří dávají Ateizmu špatné jméno. Nejedná se o komentář k samotnému islámu - jen deset jeho stoupenců.

10

Hosni Mubarak

Muhammad Hosni Mubarak byl předsedou Egyptské arabské republiky již 30 let. Pracoval od roku 1981, dokud nebyl nucen rezignovat na masové protesty 11. února 2011. Mubarak byl vycvičený jako pilot a v 60. a 70. letech se zvedl v řadách egyptských leteckých sil. Prezident Anwar Sadat jmenoval Mubaraka za svého viceprezidenta v roce 1975 a v roce 1978 se Mubarak stal místopředsedou Národní demokratické strany (NDP), vládnoucí politickou stranou v Egyptě. Když byl Anwar Sadat zavražděn dne 14. října 1981, Mubarak ho uspěl, aby se stal předsedou NDP.

Mubarak se rychle stal starým důstojníkem s plnou kontrolou vlády. Mubarak, který běžel nesporně, získal předsednictví v národních referendách v letech 1987, 1993 a 1999; a poté, co změnil zákony, vyhrál v roce 2005 proti symbolickému soupeři. Zaměřil se na hospodářský růst a směřoval k politické reformě, avšak veškeré hospodářské zisky v 90. letech minulého století byly kompenzovány kritikou, že Egypt byl téměř diktaturou; Mubarak nikdy nevyloučil mimořádný stav uložený po Sadatově atentátu.

V únoru 2005 oznámil Mubarak plány na volby v září 2005, které by byly prvními kandidáty v Egyptě na předsednictví. Dne 7. září 2005 získal v těchto volbách pátý po sobě jdoucí termín, ale vítězství bylo zahaleno nízkou volební účastí, zprávami o podvodu a uvězněním Mubarakova politického rivala Ayman Noura. V následujících letech dominovaly dvě otázky: vyzývá k politické reformě a vztah Mubarakovy lásky a nenávisti se Spojenými státy, stálým poskytovatelem vojenské pomoci.

Mubarak byl odsouzen kvůli nedostatku odhodlání amerických vůdců k demokracii, včetně prezidenta Georgea W. Bushe a ministra zahraničí Condoleezzy Riceové, ale zůstal důležitým spojencem Spojených států v tomto regionu, zvláště během americké války v Iráku. Egypťané vyšli do ulic v lednu 2011, aby protestovali proti své vládě; Mubarak nejprve zamíchal kabinet a pak řekl, že v září odstoupí. Nakonec byl nucen odstoupit 11. února 2011.

9

Král Abdulláh

Korunní princ Abdulláh je hereckým vůdcem Saúdské Arábie od roku 1995, kdy jeho nevlastní bratr král Fahd utrpěl cévní mozkovou příhodu. Saúdská Arábie je jedním z jediných národů, které neudržují žádné volby. Královská rodina brzy slíbila obecní volby, ale neoznámila, zda budou moci volit ženy. Ve skutečnosti je zakázáno, aby se nesouvisející Saúdové z opačného pohlaví objevovali společně, dokonce i uvnitř taxíku. Ženy nesmějí svědčit ve prospěch rozvodu. Také ve všech soudních případech se svědectví člověka rovná svědectví dvou žen.

Podle amerického ministerstva zahraničí se Saúdská Arábie nadále účastní svévolného zatýkání a mučení. Během konference o lidských právech v roce 1995 zatýkaly saudské orgány nenásilí protestující, kteří volali po svobodě projevu. Někteří byli později bičeni, obvyklý trest pro údajné politické a náboženské delikty.

Ve velmi nevšední ukázce moci náboženští vůdci zakázali dětem hrát si s panenkami Barbie, které nazvali "židovskými pannami", které jsou "symbolem dekadence zvrhlého západu".

8

Talat Pasha

Talat Pasha byl klíčovým architektem arménské genocidy, jedné z největších genocid v moderní historii. Více než 1 milion lidí bylo masakrováno po dobu dvou let. Člen mladých Turků, Talat vstal a stal se jedním ze tří Pashů, kteří ovládli osmanskou vládu od roku 1913 až do konce katastrofální první světové války. Mnoho muslimských Turků vidělo nárůst nacionalismu křesťanských Arménů jako hrozbu pro existenci osmanského státu. V předchozích letech byly programy proti arménům instalovány, kde možná zemřely stovky tisíc. Třicet tisíc lidí zemřelo v masakru Adana v roce 1909. Jakmile vstoupili do první světové války, osmanské úsilí skončilo úplným selháním.

Ruské a arménské síly založily arménský mini-stát v roce 1915 a Talat Pasha se tedy pokoušel je potrestat. Bezpečnostní síly zaujaly 250 arménských intelektuálů a vůdců v Istanbulu v roce 1915 a nakonec je popravili. Poté, co přijal zákon o deportaci, Pasha nařídil deportace a popravy proti všem arménským lidem. Během deportace byly podmínky žalostné a muži byli běžně odděleni od ostatních a popraveni. Mnoho vězňů bylo mučeno nebo obětí strašlivých lékařských experimentů, více umřelo na hlad a žízeň. V některých případech by oběti byly ukřižovány v napodobování Ježíše, protože pachatelé by řekli: "Nyní nechte svého Krista přijít!" Jiní by měli na své tělo působivé žehličky a kleště. Z 2 5 milionů obyvatel během tohoto období zahynulo 1 až 1,5 milionu Arménů. Po osmanském kolapsu Talat Pasha uprchl do Berlína a následně byl v roce 1921 zavražděn. Jeho vrah byl přeživší arménský genocid.

7

Bashar al-Assad

Pod jeho vedením prošel Sýrie určitým uvolněním, se svými stovkami politických vězňů a několika pokusnými kroky k ulehčení mediálních omezení.Tempo změn však zpomalilo - ne-li obrátilo - a prezident Assad jasně uvedl, že jeho prioritou je spíše hospodářská než politická reforma. To bylo pod ohněm za její pokračující přítomnost v Libanonu a za údajnou podporu palestinských militantů a povstalců v Iráku.

Napětí vzrostly po zabití bývalého libanonského premiéra Rafíka Haririho v Bejrútu. Mnoho kritiků obvinilo Sýrii za jeho smrt. Neklidný vztah mezi Spojenými státy a Sýrií vedl mnoho k domněnce, že Sýrie by mohla být současným americkým prezidentským úřadem. V nepokoji na Blízkém východě v roce 2011 bylo zabito 358 548 demonstrantů.

6

Muammar Kaddáfí

Diktátor známý spíše pro sponzorování mezinárodního terorismu, jaký je pro jeho bezvadný módní smysl, Libyjský samozvaný "Průvodce revoluce" vzal moc v září 1969 vojenský převrat, který sesadil King Idriss. Jeden z prvních diktátorů plukovníka Muammara Kaddáfího byl přepracovat kalendář a přejmenovat všechny měsíce. On také publikoval zelenou knihu.

Prezident Reagan osobně posoudil Muammara Kaddáfího: "Podle mého názoru není jen barbar, ale je šupinatý. [...] Jen si myslím, že ten člověk je zealot. "Primárním problémem byla dlouhodobá podpora Kaddáfího mezinárodního terorismu. On hrál hostitel jak Abu Nidal a neslavný vrazák Carlos šakal. Kaddáfí s největší pravděpodobností nařídil bombardování Pan Am Flight 103. Během nedávného nepokojů na Středním východě bylo zabito mezi 2500 a 8000 demonstranty.

5

Usáma bin Ládin

Usáma Bin Ládin byl vůdcem za útoky z 11. září. Bin Ládin byl rovněž obviněn z bombových útoků na velvyslanectví v roce 1998 v Tanzanii a Keni. Byl chtěl mnoha zeměmi za své vazby na teroristické činnosti a mnoho pokusů bylo o jeho zachycení. 29. dubna 2011 americký prezident Barack Obama povolil CIA provést nájezd nazvaný "Operation Neptune Spear". Pozdní večer 1. května 2011 (EDT) prezident oznámil, že bin Ládin byl při operaci zabit. Celý nálet, včetně zpravodajských zásahů, byl dokončen za necelých 40 minut. Jeho tělo bylo odebráno a byly provedeny biometrické testy rozpoznávání obličeje. Následné genetické testování podpořilo předběžnou identifikaci. 6. května 2011 al-Káida potvrdila, že bin Ládin byl mrtev. Oni také slíbili, že budou i nadále útočit na USA a její spojence.

4

Saddam hussein

Saddám, který znamená "ten, kdo se konfrontuje", se narodil v obci nazvané Al-Auja, mimo Tikrit v severním Iráku. Okolo jeho narození jeho otec zmizel ze svého života. Některé účty říkají, že jeho otec byl zabit; jiné zdroje říkají, že opustil svou rodinu. Saddámova matka se brzy znovu oženil s mužem, který byl negramotný, nemorální a brutální. Saddám nenáviděl život se svým nevlastním otcem a jakmile jeho strýc Khairullah Tulfah (bratr matky) byl propuštěn z vězení, v roce 1947 Saddám trval na tom, že jít a žít s ním. Saddam nezačal základní školu, dokud se ve věku 10 let nevrátil se svým strýcem. Ve věku 18 let Saddam absolvoval základní školu a požádal o vojenskou školu. Spojení se armádou bylo Saddámovým snem a když nebyl schopen absolvovat přijímací zkoušku, byl zničen. Ačkoli Saddám nikdy nebyl v armádě, později v jeho životě, často nosil oblečení vojenského stylu.

Saddám se přestěhoval do Bagdádu na střední školu. Nalezl školu nudné a více si užíval politiku. Saddámův strýc, horlivý arabský nacionalista, ho představil ve světě politiky. Irák, který byl britskou kolonií od konce první světové války až do roku 1932, probudil vnitřní boj o moc. Jedna ze skupin bojujících za moc byla Baasova strana a Saddamův strýc byl členem. V roce 1957, ve věku 20 let, vstoupil Saddám do strany Baath. Začal jako nízkoprahový člen strany a byl zodpovědný za vedení svých spolužáků během nepokojů. V roce 1959 byl zvolen členem atentátu. 7. října 1959 Saddám a jiní pokoušeli, ale selhali, zavraždit předsedu vlády. Vláda, kterou chtěla iracká vláda, byla donucena uprchnout.

On žil v exilu v Sýrii po dobu tří měsíců, a pak se přestěhoval do Egypta, kde žil tři roky. V roce 1963 Baasova strana úspěšně svržila vládu a převzala moc, což umožnilo Saddámu návrat do Iráku z exilu. Zatímco se vrátil domů, oženil se s bratrancem Sajidou Tulfhem. Nicméně strana Baath byla svržena po pouhých devíti měsících u moci a Saddam byl zatčen v roce 1964 po dalším pokusu o převrat. Strávil 18 měsíců ve vězení, kde byl mučeno, než unikl, v červenci 1966. Během následujících dvou let se Saddám stal důležitým vůdcem strany Baas.

V červenci 1968, kdy Baasova strana znovu získala moc, Saddám se stal viceprezidentem. V příštím desetiletí se Saddám stal stále silnějším. 16. července 1979 prezident Iráku odstoupil a Saddam oficiálně zastával své místo. Saddám Husajn vládl Iráku s brutální rukou. Používal strach a strach, aby zůstal u moci. Od roku 1980 do roku 1988 vedl Saddám Irák ve válce proti Íránu, který skončil ve patu. Také během osmdesátých let použil Saddám chemické zbraně proti Kurdům v Iráku, včetně plynu v kurdském městě Halabja. Tato akce zabil v březnu 1988 5000 lidí. V roce 1990 Saddám nařídil irackým vojákům, aby napadli zemi Kuvajtu. V reakci na to Spojené státy obhajovaly Kuvajt v Perské válce v Perském zálivu a 19. března 2003 Spojené státy zaútočily na Irák. Během bojů Saddám utekl z Bagdádu. 13. prosince 2003 si USA odhalily, že se Saddám Husajn ukrýval v díře v al-Dwaru poblíž Tikrit.Po soudním procesu byl Saddám Husajn odsouzen k trestu smrti za své zločiny a 30. prosince 2006 byl Saddám Husajn popraven.

3

Haj Amin al-Husseini

Mohammad Amin al-Husajni (nar. 1895 nebo 1897, zemřel 4. července 1974) byl palestinským arabským nacionalistou a muslimským vůdcem v britském mandátu Palestiny. Již v roce 1920 byl aktivní v boji proti Britům, aby zajistil nezávislost Palestiny jako arabského státu a vedl násilné nepokoje, které se postavily proti založení národního domova židovského obyvatelstva v Palestině. V letech 1921 až 1948 byl al-Husajni velkým mufti v Jeruzalémě a využil pozici, aby pokračovala ve svém prosazování palestinského nacionalismu. Jako vášnivý antisemit, al-Husajni povzbudil své následovníky, aby "zabili Židy všude, kde je najdete". Během 2. světové války spolupracoval s nacisty av roce 1941 se setkal s nacistickým diktátorem Adolfem Hitlerem v Německu. Požádal Hitlera, aby podpořil arabskou nezávislost, a požádal, aby nacistické Německo postavilo se proti založení židovského národního domova v Palestině jako součásti pan-arabského boje. Podle americké zprávy al-Husajni energicky přijali muslimy za Waffen-SS, elitní vojenský velek nacistické strany. Po arabsko-izraelské válce v roce 1948 a následném odchodu Palestinců se jeho nároky na vůdcovství staly diskreditovány a nakonec byl vyloučen Organizací pro osvobození Palestiny, čímž ztratil většinu zbylého politického vlivu. Zemřel v Bejrútu v Libanonu v roce 1974.

2

Idi Amin

Idi Amin Dada Oumee (nar. 1924, v Ugandě) byl vojenským důstojníkem a prezidentem (1971-79) Ugandy. Amin také vzal tribalismus, dlouhodobý problém v Ugandě, až do jeho extrému tím, že údajně objednával pronásledování Acholi, Lango a dalších kmenů. Zprávy ukazují na mučení a vraždu 100 000 až 300 000 Ugandanů během Aminova prezidentství. V roce 1972 Amin začal vyhazovat Asijce z Ugandy.

Řekl, že mu Bůh nařídil, aby to udělal (ve skutečnosti byl zloben odmítnutím jedné z nejprominentnějších asijských rodin, Madhvanis, předat svou nejkrásnější dceru jako jeho pátou manželku). Za ta léta by Ugandané zmizeli v tisících, jejich zmrzačené tělo se umylo na břehu jezera Victoria. Amin se chlubí tím, že je neochotný kanibal - řekl, že lidské tělo je příliš slané. Kdysi nařídil dekapitaci politických vězňů, aby byli vysíláni v televizi, a upřesnili, že oběti musí "bílet, aby bylo snadné vidět krev." Jeden z Aminových stráží Abrahama Sule řekl: "Amin postavil svůj bajonet nádoba obsahující lidskou krev a olizovala věci, když běžela po bajonetu. Amin nám řekl: "Když olízneš krev své oběti, neuvidíš noční můry." On to udělal. "

1

Ruhollah Khomeini

Ayatolláh Chomejní byl náboženským vůdcem Íránu od roku 1979 do roku 1989. V té době implementoval šaríjský zákon (islámské náboženské právo) islámským obřadem pro oba muže a ženy, který prosazoval islámské revoluční gardy a další islámské skupiny. Opozice vůči náboženské vládě kléru nebo islámu obecně byla často potlačena drsnými tresty. V rozhovoru na Fayzieah School v Qom, 30. srpna 1979, Khomeini řekl:

"Ti, kdo se snaží dostat korupci a zkázu do naší země ve jménu demokracie, budou utlačeni. Jsou horší než židé Bani-Ghorizeh a musí být zavěšeni. Budeme je utlačovat podle Božího řádu a Božího povolání k modlitbě. "

V návaznosti na operaci Íránu lidových mudžahedinů z Íránu Forouha-e Javidana proti islámské republice vydal Khomeini soudní úředníky, aby posuzovali každého iránského politického vězně a zabili ty, kteří by nečinili pokání proti anti-režimovým činnostem. Mnozí říkají, že ve věznicích bylo rychle uhynuto tisíce lidí. Potlačované memoáre Velkého Ayatolláha Hosseina-Ali Montazeriho údajně podrobně uvádějí popravu 30 000 politických aktivistů. Po 11 dnech v nemocnici pro operaci k zastavení vnitřního krvácení zemřela Khomeini na rakovinu v sobotu 4. června 1989 ve věku 86 let.