Top 10 poruch Organizace spojených národů

Vznikla na konci druhé světové války a OSN usiluje o zachování mezinárodní bezpečnosti a míru, zatímco rozvíjí přátelské vztahy mezi národy. Skládá se z 192 členů (prozatím), OSN byla velmi úspěšná při ukončení různých konfliktů a válek. Navzdory jejich úspěchu zaznamenaly také řadu katastrofických neúspěchů, které vedly k milionům nevinných civilních úmrtí. Níže je deset poruch OSN od jejího vzniku.

10

Terorismus

Mnoho odborníků souhlasí s tím, že "moderní" terorismus začal s únosem letounu El Al Israel v roce 1968 palestinskou teroristickou organizací. Organizace spojených národů tuto akci odsoudila, ale nepodnikla žádné další kroky. Tyto teroristické činy pokračovaly po zbytek dvacátého století, bez reakce OSN; jednoduché odsouzení bylo až tak daleko.

Při teroristických útocích z 11. září se OSN konečně ujala opatření, která zakazovala terorismus a potrestala osoby odpovědné za útoky. Bohužel se to týkalo pouze al-Káidy a Talibanu. Státní financované teroristické programy - jako Hamás, Hizballáh a Mossad - nebyly ovlivněny. Národy, které podporují skupiny, které jsou široce spjaty s terorismem, jako je Írán, nejsou výslovně zodpovědné za tyto akce. K dnešnímu dni OSN stále nemá jasnou definici terorismu a nemají v úmyslu jednat.

9

Proliferace jaderných zbraní

Při založení OSN v roce 1945 byly Spojené státy jediným státem na světě, který vlastnil a testoval jaderné zbraně. V roce 1970 byla smlouva o nešíření jaderných zbraní podepsána 190 státy, včetně pěti národů, které připustily vlastní jaderné zbraně: Francie, Anglie, Rusko, Čína a USA.

Přes tuto smlouvu zůstávají jaderné zásoby vysoké a četné státy pokračují v rozvoji těchto zničujících zbraní, včetně Severní Koreje, Izraele, Pákistánu a Indie. Neúspěch smlouvy o nešíření zblízka odhaluje neúčinnost Organizace spojených národů a jejich neschopnost prosazovat zásadní pravidla a předpisy týkající se zemí, které porušují zákony.

8

Srí Lanka

Malý ostrovní stát Srí Lanky prožil krvavou občanskou válku, která trvala od roku 1983 do roku 2009, čímž se postavila militantní separatisti tamilských tygrů proti vládním silám. V posledních měsících války protichůdné strany bojovaly v hustě obydleném severovýchodním pobřeží, označené jako bezpečná zóna.

Boj přinutil 196 000 lidí, aby uprchli a uvěznili více než 50 000 civilistů. Nezávislí odborníci vyzvali Radu OSN pro lidská práva k vyšetřování nároků na válečné zločiny a generální tajemník OSN Ban Ki-Moon uznal, že je situací "zděšen", ale OSN se nepokusila zasáhnout jménem civilního obyvatelstva . Od ledna do dubna 2009 bylo v této tzv. "Bezpečné zóně" zabito více než 6 500 civilistů.

7

Skandál pro zneužívání dětí

Mnoho národů prosazuje podporu OSN v době zoufalství a války. K utlačovaným, modré přilby mírových jednotek OSN představují stabilitu a bezpečnost. Bohužel tomu tak nebylo v mnoha zemích v 90. letech. Zprávy z Bosny, Kosova, Kambodže, Haiti a Mozambiku odhalily šokující trend; oblasti s mírovými jednotkami zaznamenaly rychlý nárůst dětské prostituce.

Často by vojáci odměňovali děti s cukrovinkami nebo malými částkami peněz, takže mohli tvrdit, že sexuální vztah je spíše prostituce než znásilnění. Vysokí úředníci v Organizaci spojených národů odmítli odsoudit příslušníky mírových sil, neboť se obávali, že toto veřejné ohrožení by odradilo národy od vstupu do mírových sil.

6

Větší výkon

Rada bezpečnosti OSN se skládá z patnácti národů, z nichž pět je trvalých: Francie, Rusko, Čína, Spojené státy a Spojené království. Ostatní deset národů je voleno na dva roky. Pět stálých členů se těší luxusu veta; kdy stálý člen vetuje hlasování, nemůže být usnesení Rady přijato bez ohledu na mezinárodní podporu. I když ostatní čtrnáct národů hlasuje ano, jedno veto porazí tento ohromující projev podpory.

Poslední použití veta bylo v Číně a Rusku dne 19. července 2012. Rada bezpečnosti pokoušela se dovolávat kapitoly VII sankcí z Charty Organizace spojených národů zasahovat a zabraňovat genocidě v Sýrii. Veta Číny a Ruska však zastavila jakýkoli mezinárodní zásah. Od začátku syrské občanské války bylo zabito zhruba 60 000 civilistů a tisíce dalších vysídlenců.

5

Masakr v Srebrenici

Tento masakr z bosenské války v roce 1995 byl od druhé světové války jediným nejhorším činem masové vraždy na evropské půdě. Po etnické čistící kampani pod vedením Srbů zaměřených na Bosňáky, což je většinou muslimská komunita, Organizace spojených národů označila Srebrenici za bezpečnou zónu v roce 1993. Militarizované jednotky v oblasti byly nuceny odzbrojit a byla zavedena mírová síla složená z šedesáti holandští vojáci. Poté Srbové obklíčili bezpečnostní zónu s tanky, vojáky a dělostřeleckými díly.

Zóna byla obklopena, přívodní vedení se v nejlepším případě pohybovala pomalu. Síly OSN měly nedostatek munice, pohonných hmot a potravin, protože Srbové pokračovali v budování armády kolem Srebrenice.

V červenci vstoupily srbské síly do této oblasti a vyhnaly malý tým OSN zpět. Přibližně 20 000 bosenských uprchlíků uprchlo do jednotky OSN v Potocari a hledalo ochranu od postupujících Srbů. Navzdory přítomným mírovým silám OSN vstoupili srbští vojáci do tábora, znásilňovali bosenské ženy a volně zabíjeli, zatímco holandští mírotvorci nic neudělali. Do 18. července zemřelo 7 800 Bosňáků, a to hlavně díky špatně vybaveným a nepřipraveným jednotkám OSN.

4

Khmer Rouge

V letech 1975 až 1979 vládl Kambodži a Rudé Khméry praktikovaly extrémní podobu komunismu, jak diktoval jejich hraniční psychotický vůdce Pol Pot. Podezřelí nepřátelé byli popraveni, včetně odborníků a intelektuálů. Etnické vietnamštiny, etnické čínštiny a křesťané byli vykonáni hromadně.

V roce 1979 vietnamská armáda napadla Kambodžu, aby vyhnala Khmérové ​​Rudy a masakru skončila. Pol Pot byl vyhozen v exilu a v Kambodži byla zavedena nová vláda. Šokující, Organizace spojených národů odmítla uznat tuto novou vládu, protože ji podpořil Vietnam, který nedávno ukončil desetiletý konflikt se Spojenými státy. Do roku 1994 Organizace spojených národů uznala Rudé Khméry za pravou vládu Kambodže, navzdory skutečnosti, že zabili 2,5 milionu kambodžanů, což představuje 33% jejich celkové populace.

3

Studená válka

Studená válka představuje příklad selhání Charty Organizace spojených národů. S zvěrstvy druhé světové války, která byla stále čerstvá v mysli, se původní zakladatelé snažili o podporu lidských práv pro všechny občany světa. V roce 1948 byla zřízena Všeobecná deklarace lidských práv (UDHR), která byla závazná pro všechny národy spolu s Úmluvou proti genocidě.

Téměř okamžitě to SSSR ignorovalo. Občanská práva prakticky neexistovala. Stalin nadále vládl železnou pěstí a umlkl všechny oponenty. V četných národech sovětského bloku povstání vyžadující práva stanovená v UDHR byla silně rozdrcena. Jelikož Organizace spojených národů nechtěla jednat s takovými zvěrstvy, slova v listině byly pro ty, kdo je nejvíce potřebovali, zbaveni smyslu.

2

Dárfúru

V roce 2003 vypukla nestabilní strana Súdánu v konfliktu, protože různé milicové skupiny kritizovaly a napadly vládu za utlačující neraby. Počátkem války povstalecké síly porazily sudánskou armádu ve více než třiceti bitvách. Když viděla, že hrozí porážka, vláda financovala Janjaweed, skupinu arabských militantů. Do roku 2005 Janjaweed prováděli útoky na osídlené vesnice pomocí dělostřelectva a vrtulníků, což podnítilo odsouzení generálním tajemníkem OSN Kofim Annanem. Navzdory tomuto odsouzení OSN nepronikla do Súdánu, místo toho vyzvala členy Africké unie, aby zasáhly.

Jak se Africká unie pokusila o zásah, bylo zřejmé, že sudánská armáda ničí civilní obyvatelstvo. Zprávy ukázaly, že sudánské vojenské letadla byly namalovány bíle, připomínající humanitární letadla OSN, jen aby zničily bomby na vesnicích. Až do roku 2006 bylo do oblasti odesláno 200 vojáků OSN. Navzdory své omezené přítomnosti bojovaly až do roku 2010. V sedmi letech bylo zabito 300 000 sudánských civilistů.

1

Rwandě

Rwandská genocida z roku 1994 podrobně popisuje hrubou neschopnost Spojených národů plnit svou příslibnou povinnost udržovat mír a bezpečnost. Po rwandské občanské válce na počátku 90. let minulého století bylo napětí mezi dvěma etnickými skupinami, Hutu a Tutsis, na nebezpečné úrovni. V roce 1993 vstoupily OSN mírové síly do země, pokoušely se zajistit kapitál a umožnily humanitární pomoc. Míroví síly nebyly oprávněny používat vojenské manévry k dosažení těchto cílů.

V lednu 1994 byl od kanadského velitele ozbrojených sil odeslán kabel do ústředí OSN, který upřesnil bezprostřední hrozbu genocidy hutu davů na menšinách Tutsi. Bezpečnostní rada nikdy nedostala kabel a oznámení bylo z velké části ignorováno. Po ztrátě osmnácti amerických vojáků v bitvě u Mogadišu nebyly Spojené státy zřetelně ochotny pomoci při jakémkoli zásahu.

Nejvíce šokující v této sérii událostí je opuštění školy belgickými mírovými jednotkami po zavraždění deseti vojáků. Tisíce lidí se shromáždili do školy pro ochranu OSN a roamingové gangy příznivců Hutu zabilo téměř všechny z nich. Přibližně k jednomu miliónu Rwandanů bylo v genocidě zabito, což představuje dvacet procent populace.