Podíl:
10 Nejsmrtelnější jaderné katastrofy
Od druhé světové války došlo k velkým atomovým objevům, pokud jde o obnovitelnou energii. Od jaderných elektráren až po letadlové lodě, které potřebují pouze načerpat paliva každých 22 let, byla jaderná energie jednou věrohodně považována za budoucnost napájení světa. Za správných podmínek je atomová energie velmi bezpečná a může poskytovat energii milionům lidí po celá léta.
Ale nic není dokonalé a mnozí si neuvědomují, že určitá forma vědy, která by měla udělat svět jako lepší místo, byla pro někoho noční můrou. V průběhu let bylo mnoho lidí znárodněno nešťastnými nehodami spojenými s jadernou energií.
10 Texas Disaster
16. dubna 1947 nastala nejhorší exploze přístavu v historii Spojených států. Francouzské nákladní plavidlo pojmenované Grandcamp nesla zátěž dusičnanu amonného, který se běžně používá v hnojivech a ve výbušninách pro atomové zbraně.
Zapálená cigareta, kterou zanechala jedna z pracovníků v doku, vyvolala na nakládacím doku oheň. Rozložil se rychle do jednoho z nich Grandcampnákladu držel a zapálil dusičnan amonný.
Kapitán lodi nařídil, aby byly poklopy uzavřeny, aby obsahovaly požár, ale zvýšení teploty pouze vytvořilo lepší podmínky pro výbuch volatilní chemie. The High Flyer, blízká loď, která nesla síru, byla také poškozena a explodovala o den později v důsledku požárů z Grandcamppočáteční výbuch.
Jedovatý plyn rychle naplnil vzduch nad městem. Naneštěstí tam byla také telefonní operátorská stávka v té době, takže záchranné týmy nemohly reagovat na obyvatele postižené toxiny ve vzduchu. V tomto incidentu bylo zabito více než 500 lidí, včetně šéfa požáru a 27 z 28 hasičů, kteří reagovali na oheň v doku.
V důsledku toho byly zavedena nová bezpečnostní opatření, která zajistí bezpečný transport dusičnanu amonného. Doky nyní disponují centrálním systémem reakce, který rychle reaguje na mimořádné události v přístavech a lodním společnostem je nyní nutné používat speciálně uzavřené kontejnery a chemické látky uchovávat od jiných nebezpečných materiálů.
9 Titan II raketový požár
Římský požár Titan II se uskutečnil 18. září 1980 v blízkosti města Damašek, Arkansas. Výsledkem bylo, že člen posádky opravy propadl z nástavby rakety o 4 kilogramy a propichoval spodní palivovou nádrž střela.
Airman David Powell neuposlechl technickou objednávku, kterou vydal americký letecký sbor, že použije momentový klíč namísto předtím používané západky při opravě. Jakmile letci pozorovali únik paliva do siláže, všichni členové posádky silo evakuovali na povrch.
Dave Livingston a Jeffrey Kennedy, dva odborní opraváři, byli povoláni do sila, aby zkontrolovali škody na raketě. Vstoupili do sil a zjistili, že oxidační nádrž rychle ztratila tlak.
Oba muži se vrátili na povrch a otevřeli sila, aby odvzdušnili plyn. Minuty poté, co dorazili, silo vybuchlo a poslalo hlavici rakety do vzduchu.
Po celodenním průzkumu byla 12-kilotonová bomba nalezena v příkopu několik set metrů od místa a shromážděna americkou armádou. Samotná raketa byla největší jadernou zbraní v americkém arzenálu a vyústila v 600 krát větší výbuch než v Hirošimě. Airman Livingston byl zraněn při výbuchu a zemřel poté, co byl transportován do nedaleké nemocnice. Dalších 21 lidí bylo také zraněno.
Airman David Powell byl později propuštěn za neuposlechnutí mandátního protokolu. Až do dnešního dne nevěří, že je odpovědný za incident. Vláda později oznámila, že událost nastala kvůli lidské chybě.
8 palomarské vodíkové bomby
17. ledna 1966 přineslo 12 bombardérů B-52 vodíkové bomby do spojeneckých zemí v Evropě v rámci vojenského cvičení známého jako Operation Chrome Dome. Cílem bylo připravit se na první stávkovou příležitost proti Sovětům během studené války.
Jeden z bombardérů se srazil s tankerem KC-135, který se snažil doplnit palivo ve vzduchu nad jižním pobřeží Španělska. Nehoda vyčerpala dvě letadla v palivu, která zapálila a způsobila výbuch ve vzduchu. Ačkoli bylo několik mužů schopných bezpečně padnout na zem, sedm dalších bylo zabito při výbuchu. Trosky z obou letadel padaly na Palomares, přímořské vesničce v jižním Španělsku.
Místní obyvatelé si nebyli vědomi toho, že trosky šíří radioaktivní plutonium v celé oblasti a znečišťují půdu a vodu kolem města. Tři bomby se okamžitě zotavily. Čtvrtý byl nalezen až o tři měsíce později 7. dubna 1966.
Toto bylo poprvé, kdy americká armáda ukázala veřejnosti jadernou zbraň. Testování populace odhalilo jen málo stop žíhání a míra rakoviny byla podobná jako u ostatních měst v oblasti. Od zjištění znečištění půdy v roce 2006 americká vláda souhlasila s tím, že pomůže Španělsku v procesu obnovy, který v té době nebyl vyřešen.
7 Kyshtym Nuclear Incident
Kyshtym je považován za třetí největší jadernou katastrofu, která se kdy vyskytla. Stalo se to ve městě Mayak v Uralských horách Sovětského svazu 29. září 1957, ve vrcholu studené války.
Zařízení Mayak bylo zvyklé na výrobu šesti materiálů, které jsou nezbytné pro vývoj plutonia. V té době Sověti nedělali žádného ze svých pracovníků, aby si uvědomili vážnou možnost otravy zářením z radioaktivních materiálů.
V té době rostlina využívala místních vězňů jako pracovní sílu k likvidaci odpadů tím, že ji vyvrhla do řeky Techa.Obyvatelé poblíž si nebyli vědomi kontaminace, dokud místní obyvatelstvo neuniklo radiacím zářením a musel mít v důsledku toho amputované nohy.
Četnost rakoviny štítné žlázy v této oblasti je nyní třikrát vyšší než srovnatelné oblasti. Do dnešního dne lidé stále trpí vrozenou vadou, radiačními popáleninami a sedmi vzácnými formami rakoviny, které nejsou v národním obyvatelstvu patrné.
Sovětská nevědomost pokračovala po letech po počáteční kontaminaci a ruské regulační orgány nedokázaly obsluhovat závod ani chránit civilní obyvatelstvo. Technici v závodě si nevšimli konstrukční poruchy v jednom z chladicích systémů, což způsobilo řetězovou reakci.
29. září 1957 způsobil problém chlazení masivní výbuch v jednom z nádrží s radioaktivními odpady. Výbuch šíří radioaktivní materiál v oblasti s populací téměř 300 000 lidí.
Sovětské úřady pouze evakuovaly 10 000 etnických Rusů z této oblasti. Vláda opustila zbytek obyvatelstva, aby otestovala účinky kontaminace. Deklasifikované ruské dokumenty později ukázaly, že to bylo známé jako experiment Muslumov.
Rusové nikdy neuvědomili o kontaminaci zbývající obyvatelstvo. Mnoho lidí v oblasti stále bojuje, aby se přestěhovali. V důsledku politické nevědomosti a lidské chyby se Mayak a okolní krajina považují za nejvíce znečištěné místo na Zemi.
6 Tokaimura jaderná nehoda
Japonská společnost na přeměnu jaderných paliv založila zpracovatelský závod u Tokaimury, aby vyrobil obohacený uran pro jaderný reaktor závodu. Tři technici byli přiděleni k přípravě paliva a naplnění srážecí nádrže kolem reaktoru.
Závod nevyrobil tento typ paliva za tři roky a technici neměli absolutně žádnou kvalifikaci, která by tuto práci pracovala. Tento nedostatek znalostí a zkušeností vedl k jedné z nejhorších průmyslových nehod v Japonsku.
Technici nevědomky přeplňovali srážkovou nádrž, která měla maximální kapacitu 2,4 kilogramu. V návaznosti na kritický objem byla nádrž v té době naplněna 16 kilogramy uranu.
Materiály začaly mít negativní reakci, což způsobilo krátký modrý záblesk, který okamžitě dal všem třem technikům potenciálně smrtící dávku záření. Rovněž vysílal radioaktivní materiály yttrium-94 a bárium-140 do vzduchu v rostlině.
Dva z odpovědných techniků byli usmrceni radiačními popáleninami a vystavením záření gama. Zbývající posádka v závodě dokázala vyprázdnit nádrž a nahradit chladicí materiály kyselinou boritou, která přivedla uran na podkritickou úroveň. Zatímco japonské úřady usilovně pracovaly na vyčištění oblasti, civilisté byli evakuováni dva dny, než bylo bezpečné, aby se vrátili.
5 Ohňostroj proti větru
Nejhorší jaderná katastrofa v Evropě nastala 10. října 1957 v Cumbrii ve Velké Británii. Zařízení Windscale používalo systém jaderných reaktorů, které byly řízeny grafitem. Každý reaktor byl označován jako "hromada".
Původně postaven v letech 1950 a 1951, místo bylo postaveno k výrobě atomových zbraní pro britskou vládu. Ráno 8. října 1957 inženýři v závodě všimli, že jedna z hromád chladí a nedosahuje správné provozní teploty.
Používali to, co bylo známo jako Wignerův cyklus, který z reaktoru opět využil zachycenou energii k chlazení a ohřevu reaktoru. Zkouška se ukázala jako úspěšná. O dva dny později si však technici všimli, že teplota reaktoru byla opět nesprávná a rozhodli se ohřát reaktor. Nevěděli, že v reaktoru č. 1 je ohně. Použitím systému, který rozběhl kyslík do reaktoru, právě podali oheň.
Oheň hořel další tři dny. Obvyklé metody, jako je voda, nemohou být použity, protože voda se oxiduje radioaktivním materiálem a mohlo by způsobit ještě větší poškození struktury.
Konečně si inženýři uvědomili, že požár ztratí dodávku kyslíku, pokud uzavře poklop v horní části komína č. 1. To bylo provedeno a oheň byl úspěšně zastaven za 24 hodin. Nehrozí žádná ztráta života.
Později však bylo zjištěno, že do kontinentální části Spojeného království došlo k těžké radioaktivní kontaminaci a krátce poté došlo k nárůstu rakoviny štítné žlázy. Od havárie byl reaktor č. 1 trvale utěsněn a vyřazen z provozu, ale britská vláda rozhodla, že do roku 2060 nebude zařízení zcela vyřazeno z provozu.
4 Goldsboro B-52 Nehoda
24. ledna 1961 byl bombardér B-52, který nesl dvě atomová bomba typu 4-megaton a Mk 39, nařídil, aby přeplňoval leteckou základnu Seymour Johnson. B-52 se shromáždil s leteckým tankerem přes Goldsboro, Severní Karolínu, jen severovýchodně od základny.
Posádka cisterny si všimla, že B-52 vyteká palivo z pravého křídla a bombardér byl nařízen, aby se vrátil na základnu. Při přiblížení se k letišti došlo k vážnému úniku do palivové nádrže, což způsobilo vážné mechanické selhání, což způsobilo, že ovládací prvky letadla by mohly být nefunkční ve výšce 3000 metrů (10 000 ft).
Při přistání se letadlo rozlomilo a poslalo dvě bomby do okolí. Tři posádky letadla zemřely v důsledku havárie. Zbytek přistál bezpečně. Vzdušná síla okamžitě vyslala vyhledávací strany, aby našla chybějící bomby.
Obě bomby byly rychle zotaveny. Avšak technici bomby zjistili, že jedna bomba dokončila tři ze čtyř etap v sekvenci vyzbrojování zbraně.Pokud ne, že tyto bomby musely být vyzbrojeny pilotem v letadle před jejich propuštěním, miliony životů by byly ztraceny za pár vteřin.
3 Fukushima Daiichi katastrofa
11. března 2011 zemětřesení zasáhlo pobřeží Japonska. Tektonický pohyb od počátečního zemětřesení spustil tsunami, která směřovala přímo do jaderného zařízení Fukushima Daiichi.
Masivní vlna, která se pohybovala rychlostí několika set kilometrů za hodinu, způsobila extrémní poškození chladicích a odvzdušňovacích systémů, které jsou integrální součástí regulace teploty v každém reaktoru. To způsobilo okamžité uvolnění radioaktivity do místní oblasti.
Po měsíci posuzování škody místnímu obyvatelstvu vykázala japonská vláda dne 19. dubna 2011 zakázanou zónu o délce 20 kilometrů (12 mil.). Občané byli evakuováni a přemístěni. Vláda nařídila všechny šest reaktorů, které byly vyřazeny z provozu, a o rok později byly zcela odstaveny.
K dnešnímu dni je oblast extrémně kontaminovaná a záření je stále odvzdušněné. Japonská vláda zatím nemá řešení.
2 Tři mírové ostrovy
28. března 1979 proběhla jedna z nejstrašnějších jaderných katastrof v dějinách USA v jaderném zařízení Three Mile Island v Pensylvánii. Pracovníci v závodě si nevšimli, že mechanická porucha v chladicím systému způsobuje masivní nárůst teploty jádra reaktoru.
Bohužel toto zařízení nemělo varovné systémy nebo senzory. Pracovníci reaktorů vypnuli přívod nouzového přítoku, čímž do reaktoru nedošlo k chlazení. Přehřál se a polovina jádra uranu se roztavila. Přestože došlo k malému uvolnění záření, nebylo to pro místní obyvatele škodlivé, protože se rovnalo polovině dávky, kterou získáte z rentgenového snímku.
Hrozba, kterou tato rostlina představuje pro více než dva milióny lidí, podnítila protesty aktivistů proti jaderné energii. Dne 1. dubna 1979 prezident Jimmy Carter kontroloval továrnu, aby zajistil, že bude vynaloženo úsilí na prevenci podobné nehody.
Čtyřicet let později ostrov Three Mile Island operoval bez dalšího incidentu. Závod je však plánován na vyřazení z provozu v roce 2019 kvůli konkurenčním nákladům ze zemního plynu. Více než 675 zaměstnanců ztratí své zaměstnání.
1 Ztracení reaktoru v Černobylu
Nejhorší jaderná katastrofa ovlivňující celou planetu se stala 26. dubna 1986 v jaderném zařízení v Černobylu u Pripyatu v Sovětském svazu. Během toho, co mělo být rutinní bezpečnostní zkouškou, černobylský reaktor č. 4 utrpěl katastrofální roztržení.
Sovětská vláda poskytla pracovníkům podrobný pokyn, aby mohli bezpečně provést test. Ale jeden z supervizitorů směny se rozhodl ignorovat protokoly a nesprávně sekvencovat jádro reaktoru.
Intenzivní teplo z jádra způsobilo masivní výbuch páry, odfouklo téměř třetinu budovy a uvolnilo letální množství radioaktivního materiálu do atmosféry nad částmi Asie a Evropy. Požární posádky bojovaly s plameny a shromažďovaly surové radioaktivní materiály z okolí místa, aby se zabránilo dalšímu znečištění.
Do dnešního dne je pod jádrem reaktoru ještě roztavená hromada radioaktivních kalů. Pokud byste stáli vedle něj po dobu 30 sekund, dostali byste radiační popáleniny. Pokud byste zůstali více než čtyři minuty, měli byste zůstat jen pár dní.
Hasičové, kteří pracovali ve stejných oblastech jako kal, zemřeli v místním městě Pripyat na těžké ozařování. Jejich požární obleky jsou stále v nemocničním suterénu a místnost, ve které se nacházejí, je jedním z nejvíce ozářených míst ve vyloučené zóně. Ruská vláda poslala více než 500 000 záchranářů, kteří reagovali na nouzovou situaci. Třicet jedna zahynulo.
Pripyatova populace 50 000 musela být evakuována a lidem bylo dovoleno pouze vzít cenné věci. O devět měsíců později měla sovětská vláda reaktor zapečetěný ocelovou a betonovou konstrukcí nazývanou "sarkofág".
Přestože oblast byla považována za neudržitelnou pro příštích 50 000 let, ruská vláda nezastavila zařízení až do počátku roku 2000. Do té doby pracovali z dělníků mimo zónu vyloučení.
Dokonce i dnes je obtížné určit rozsah škod způsobených zničením černobylu. Oběti jsou však nadále postiženy vyššími než normálními výskyty rakoviny štítné žlázy a vrozených vad. Město Pripyat je město duchů navštěvované pouze těmi, kteří dostali povolení od ruské vlády. Kromě toho bylo několik obyvatelům uděleno povolení žít v jejich stáří.