Podíl:
10 lidí, kteří žili na letišti
Letiště není ideálním domovem. Bohužel někteří lidé nemají jinou možnost než žít v jednom. Několik lidí jednoduše nesmí opustit, dokud nebude vyřešena jejich práce. Jiní nemají kam jít jinam. Následující lidé strávili týdny, měsíce a dokonce léta voláním domů na letišti.
10 Zahra Kamalfar
Fotografický kredit: www.cask.sk Zahra Kamalfar a její manžel navštívili v roce 2004 protest proti íránské vládě. Oba byli zatčeni. O dva roky později dostala Kamalfar dvoutýdenní návštěvu své rodiny. Řekli jí, že její manžel byl popraven. Rozhodla se opustit zemi.
Kamalfar získala falešné dokumenty pro svou rodinu. Ona se svými dětmi nastoupila do Kanady, kde žil její bratr. Rodina musela přepínat lety v Rusku iv Německu. Podařilo se jim projít ruským letištěm. Němci si však uvědomili, že jejich dokumentace byla falešná a rodina byla poslána zpět do Ruska.
Rusové je chtěli poslat zpět do Íránu, ale rodina neměla cestovní doklady nebo doklady totožnosti. Rusové se je snažili přinutit, aby podepsali dokumenty, které by rodinu vrátily zpět do Íránu. Poté přesunuli rodinu do veřejného prostoru cestovního salónu. Kamalfarové spali na podlaze, koupali se v koupelnách a jedli dárci.Kamalfar požádal OSN o status uprchlíka, ale byla odmítnuta. Odešla rozhodnutí a ona a její rodina dostali status uprchlíka. Po strávení 10 měsíců uvězněného na ruském letišti byla Kamalfar a její děti konečně emigrovány do Kanady.
9 Feng Zhenghu
Bude to chvíli trvat. Zhenghu byl aktivista zabývajícím se lidskými právy, který napsal několik kusů, které kritizovaly čínskou vládu. Ohlásil porušování zákona vládními úředníky a sestavil 430 případů, které popisují, jak byla občanská práva občanů porušována.
Zhenghuův pobyt na letišti byl nepříjemný. V prvních dnech měl jen vodu z vodovodu, aby se udržel; Japonští úředníci odmítli přijmout své peníze za jídlo. Musel spoléhat na dobrotu cizinců, aby přežili. Mnoho lidí mu dalo zboží, i když nic nemohlo zlepšit jeho spánkovou situaci. Zhenghu spal na ocelovou lavičku a mohl se pohybovat pouze mezi 11:00 a 5:00. Letiště bylo téměř vždy obsazeno.
Poté, co strávil 92 dní na japonském letišti, mohl se vrátit domů. Nedostal vřelé přivítání. Zhenghu byl pod dohledem jeden rok. Pak byly jeho telefony a počítače zkonfiskovány a byl pod domovní vazbou.8 Mohammed Al-Bahish
Letěl do Turecka, aby obnovil své kazašské vízum, ale byl vrácen zpět na hranici a poslán zpět do Kazachstánu. Kazaši ho nenechali vstoupit do země, protože neměl vízum. Neměl ani jinde jít: Izrael by mu nedovolil cestovat na palestinské území.
Al-Bahish byl uvězněn na letišti. Byl uzavřen do malého pokoje bez oken, které mělo palandové lůžko a pohovku. Bezpečnost na letišti sledovala každý jeho pohyb a zřídkakdy mu bylo dovoleno opustit pokoj. Když dostal koupelnu a přestávky na kávu, následovali ho bezpečnostní strážci.
Al-Bahish strávil pět měsíců uvízl na letišti dříve, než byl ve Finsku poskytnut útočiště. Začal se učit finštině, zatímco čekal na svou přítelkyni, aby se k němu připojil.7 Kokoba De Jacques
Kokoba de Jacques byl uprchlíkem z Pobřeží slonoviny. Po několika měsících cestování se rozhodl žít v Maroku. Přihlásil se jako žadatel o azyl v roce 2012 a měl dovoleno zůstat v zemi.
O dva roky později požádal de Jacques o povolení odejít a bylo mu uděleno. Strávil čtyři dny navštěvováním svých spoluobčanů uprchlíků v Mauritánii, než se vrátil do Maroka. Místní úředníci by mu však nenechali zpátky do země. Požádali ho, aby předložil důkaz o svém bydlišti a finančních zdrojích a de Jacques jim ukázal dokumentaci. Stále by ho neopustili do země.De Jacques uvízl na letišti. Neměl smí opustit tranzitní zónu a ani mu nedovolili dostat zavazadla. Měl jen 100 EUR, které byly vynaloženy na jídlo. Jeho peníze vyprchaly po třech týdnech a zaměstnanci letiště mu přinesli chléb a sýr k jídlu.
Naštěstí měl de Jacques počítač a on mohl mluvit s příbuznými. Podařilo se dostat do kontaktu s právníkem a soud nařídil jeho propuštění. Letiště nedodrželo objednávku na týden. Když byl de Jacques konečně osvobozen od letiště, strávil 43 dní spí na krabicích. Nedal mu žádné vysvětlení ani ospravedlnění.
6 Anthony Delaney
Fotografický kredit: Gareth Fuller / PA V roce 2004 ztratil Anthony Delaney svou práci a svůj domov. Nenašel novou práci a zoufalý. Od vlády obdržel měsíčně pouze 236 liber - nestačí přežít.Delaney nechtěla spát na ulicích, a tak šel na místní letiště a nechal si ho doma. Spal, jedl a sprchoval tam. Odjel jen aby shromáždil příspěvek pro uchazeče o zaměstnání.
Úředníci neměli rád Delaney žijícího na letišti, takže ho zakázali. Delaney neopustila; letiště bylo jediné místo, kde mohl být "čistý, suchý a teplý". Několikrát byl zatčen. Nejdřív ho soudily soudy. Pak se dozvěděli, že ho chytili krádežní CD a přiznal, že ukradl zavazadla cestujících. Delaney strávila několik měsíců ve vězení. Vrátil se na letiště poté, co byl propuštěn.
Delaney strávila více než tři roky svého života na letišti, když byl poprvé zatčen. Soudce mu dal rok, aby vyřešil svůj život, nebo by byl uvězněn. Tentokrát se mu podařilo dostat svůj život do pořádku. Našel ten byt, přítelkyni a práci.5 Fadi Mansour
Fadi Mansour prchl Sýrii v roce 2012 kvůli občanské válce. Stál před povinnou vojenskou službou. Šel do Turecka, ačkoli plánoval odejít, když zjistil, že Syřané jsou vyloučeni z legální práce.
Koupil si falešný pas a nastoupil do Německa. Letadlo se zastavilo v Malajsii a uvědomili si, že jeho pas je falešný. Mansour byl poslán zpět do Turecka. Turečtí úředníci se ho pokoušeli poslat zpátky do Malajsie, ale Malajsie ho odmítla přijmout. Byl znovu poslán zpět do Turecka.Mansour byl zadržen v Problematic Passengers Room, malém prostoru, který sdílel s 40 dalšími lidmi. Nebyly tam žádné lůžka, žádná okna a soukromí. Jiný zadržený nesouhlasil s Mansourovými náboženskými přesvědčeními a pokusil se přesvědčit ostatní lidi, aby zabili Mansoura. Mansour byl napaden třikrát.
Po posledním útoku se Mansour pokusil uniknout z letiště. Podařilo se mu nastoupit do letadla do Libanonu, ale libanonští úředníci ho chytili a vrátili ho do Turecka.
Mansour nakonec strávil rok na tureckém letišti, než mu Austrálie nabídla azyl. Mansour se znovu setkal se svou rodinou, která dostala humanitární víza.4 Sanjay Shah
Sanjay Shah žil v Keni a chtěl emigrovat do Anglie. Měl nárok na britský zámořský pas, protože se narodil v Keni, když byl pod koloniální vládou. Shah mohl požádat o plné občanství, ale před tím, než odešel do Anglie v roce 2004, nevyplnil požadované papírování.
Šáh dorazil do Anglie bez zpáteční letenky a neměl peníze. Věřil, že má v úmyslu zůstat v zemi, že úředníci na letišti tiskli na jeho pasu "zakázaného přistěhovalce" a poslali jej zpět do Keni.
Shah se však již vzdálil keňské národnosti. Keňa neumožňuje dvojí občanství, a tak se Shah vzdal svého keňského pasu, když opustil zemi. Shah se bál, že pokud opustí letiště, bude zatčen a uvězněn. Kenští úředníci mu později řekli, že by mohl opustit letiště, ale měl strach, že by to ublížilo jeho šanci stát se britským občanem.Shah zůstal na letišti. Jedl jídlo v jídelně, spal v židle a sprchoval se v toaletách. Jeho manželka a syn mu každých pár dní přinesli jídlo a oblečení. Poté, co strávil 13 měsíců života na letišti, získal Shah plné britské občanství. Brzy vycestoval do Anglie a zůstal se svou sestrou, dokud se mu nepodařilo podpořit sebe.
3 Hiroshi Nohara
Týden uplynuli a Nohara se odmítla odhodit. Oba japonští a mexičtí úředníci se ho pokoušeli přesvědčit, aby odešel. Odmítl a nemohli ho donutit, aby odešel, protože neudělal nic ilegálního. Jeho vízum mu umožnilo zůstat v zemi po dobu šesti měsíců a neexistoval zákon, který by řekl, že nemůže zůstat na letišti.
Zpočátku Nohara vystrašil cestující, ale lidé se k němu zahřáli. Přinesli mu jídlo a pití a stal se místním celebrit. Turisté by si vzali obrázek a dostali svůj autogram. Dotázal se a řekl, že nemá důvod zůstat na letišti.
Poté, co strávil tři měsíce na letišti, se mu na něho líbila žena s názvem Oyuki. Nabídla Nohary šanci spát v reálné posteli. Opustil letiště s ní.2 rodina Ahmada
Hasan, Gulistan a jejich čtyři děti žili v Sýrii. Poté, co bylo jejich město napadeno několika sebevražednými atentátníky, se rodina rozhodla v roce 2015 uprchnout. Čtyři nejstarší rodinní příslušníci měli iracké pasy, ale ty dva nejmladší ne. Rodina získala syrské pasy prostřednictvím Hasanovy státní příslušnosti.
Rozhodli se cestovat do Ruska, kde žila Gulistánova sestra. Rodina byla vydána ruská víza a nastoupili do letadla. Ale když přišli do Ruska, ruské úřady uvedly, že víza jsou falešná. Pak řekli, že cestovní pasy jsou falešné a zabavily je. Rodina byla obviněna z pokusu o nelegální překročení hranice. Rusko odmítlo jejich azyl.Ahmadští byli uvězněni na letišti. Udělali si domov v nevyužívaném kuřáckém kabině, ve skleněném boxu, který byl vedle čekárny. Nemohli jít venku. Pokud by opustili tranzitní zónu letiště, znamenalo by to nelegální překročení hranice. Mohli by být zatčeni a odsouzeni na šest let vězení.
Ahmadští museli spoléhat na dobrotu cizinců, aby přežili. Lidé jim dali potravu, vodu, peníze a hračky.Jejich životní podmínky byly chudé a Gulistan se stal nemocným. Byla poslána do nemocnice. Dva policisté strážili jejího oddělení.
Někdo se o rodinu líbil a zaplatil jim za spánek v nedalekém ubytovně, ačkoli ruští úředníci by je nechali zůstat během dne. Syrští úředníci brzy potvrdili rodinné pasy. Rodina dostala dočasný azyl a byla uznána za uprchlíka. Po 50 dnech na letišti mohli legálně zůstat v Rusku.1 Mehran Karimi Nasseri
Mehran Karimi Nasseri byl vyhoštěn z Íránu v 70. letech. Žil v Belgii na chvíli, než se rozhodl emigrovat do Anglie, kde kdysi studoval. Nasseri nastoupil do letadla, který mířil do Anglie přes Francii. Bohužel ztratil uprchlické doklady, když někdo ukradl aktovku. Přišel do Anglie, ale byl poslán zpět do Francie. Francouzští úředníci ho však odmítli nechat vstoupit do země bez jeho dokladů, ale ani mu to nechtěli odejít. Úřady mu řekly, aby počkaly v letištním salonku, když si situaci vymysleli. Čekal roky.
Nasseri udělal svůj domov v suterénu nákupního centra letiště. Prohlásil dvě červené lavice pro sebe. Byly dost velké, aby mohl spát trochu pohodlně a dostali polštáře a listy. Během dne seděl na lavici a strávil svůj čas sledováním lidí. Mnozí se o něj litovali a darovali peníze a jídlo. Dostal mnoho knih a novin, což pomohlo promítnout čas.Po 11 letech se konečně právníkovi podařilo získat Nasseri cestovní doklady. Mohl žít ve Francii nebo cestovat kdekoli. Nicméně, odmítl podepsat doklady, protože uvedli, že je jeho národnost iránská; Nasseri věřil, že je napůl britský. Pokračoval v životě na letišti dalších sedm let.
Nasseri se v roce 2006 onemocněl. Když byl propuštěn, Červený kříž se o něj postaral a on byl umístěn do hotelu. Neměl povoleno se vrátit na letiště.