Podíl:
10 Mladí lidé, kteří Hitlera určili
Třetí říše pod diktaturou Adolfa Hitlera vládla Německo po dobu 12 let. Jejich panování teroru změnilo svět navždy.
Mnoho Němců bylo Hitlerem oklamáno. V raných letech ho objímali jako záchranáře, který by vyhnal Německo z dlouhé ekonomické deprese a opět učinil svou zemi skvělou. Velký důraz byl kladen na národní hrdost. Nacistická strana slíbila mladým Němcům novou budoucnost v zbrusu novém Německu a miliony dětí se dychtivě připojily k mládeži Hitler a podobným klubům. Nejen, že výlety byly zábavné, ale mládež si užila uniformy, mávaly vlajky a získala odznaky.
Ale ne všichni mladí lidé v Německu a dalších oblastech okupovaných nacisty byli propagandou oklamáni. V době, kdy svoboda projevu mohla mít smrtící následky, někteří napsali a distribuovali brožury, které odsoudily nacistický režim. Jiní schovali židy nebo špehovali za metro. Někteří dokonce ukradli zbraně a sabotovali nacistické operace.
Zde jsou jejich příběhy:
10 Helmuth Hubener
V roce 1939 nacisté schválili zákon zakazující všechny zahraniční rozhlasové vysílání, dokonce hrozili lidem, kteří byli popraveni, aby poslouchali britskou rozhlasovou společnost (BBC) a další spojenecké vysílání.
V roce 1941 začal 16letý Helmuth Hubener (uprostřed) začít tajně poslouchat BBC. Když poslouchal britské válečné zprávy a porovnával je s německými zprávami, zjistil, že byl oklamán. BBC oznámil vítězství a porážky na obou stranách války. Německé zprávy hlásily pouze německé vítězství.
Po tajném setkání se svými dvěma nejlepšími přáteli, Karl-Hinz Schnibbe (přímo nad ním) a Rudolf Wobbe (vlevo výše), se konal tajné setkání. Všichni tři byli fascinováni vysíláním. Helmut umístil psací stroj, kopírovací papír a svastiku. Napsal eseje včetně "Hitlera vraha" a "Víte, že vám lžu?"
Huben se přihlásil svým dvěma přátelům k rozdávání letáků. Umístili je do bytových domů, poštovních schránek a telefonních kabin. V důsledku toho gestapa zatkla všechny tři. Byli shledáni vinnými z velezrady a Hubner byl dne 27. října 1942 odsedán, ve věku jen 17 let.
9 Hans a Sophie Scholl (Bílá růže)
Jako mladý chlapec Hans Scholl netrpělivě přijal Hitlerovu mládí. Stal se vedoucím čety 155 chlapců. Vytvořil elitní skupinu, aby vycvičil budoucí vůdce pro vlasti. Nakonec však byl rozčarován.
V roce 1942 zahájil Hans a několik jeho spolužáků medové školy bílou růži. Rozpoutané všemi okolními propagandami chtěli vyzvat lidi pravdu. Tištěli tisíce letáků na ručně vyřezávaném kopírovacím stroji, vycpali je do vytištěných obálek a oslovili je náhodnými čísly z telefonního seznamu. Sophie Schollová, Hansova sestra, brzy vstoupila do Bílé růže. Sophie věřila, že Hitler se pokouší zničit křesťanství a nahradit ho nacismem.
Když Hans a jeho přátelé obdrželi rozkaz, aby strávili svůj semestr jako lékaři na ruském frontu, bílá růže dočasně zastavila výrobu. Bytí na frontě dával těmto studentům ještě větší touhu probudit německý lid. Viděli hrozné podmínky ve varšavském ghettu. Věděli, že německá armáda ztrácí válku, i když německé doklady se chlubily vítězstvím. Když se vrátili do školy, zintenzivnili operaci s obnovenou horlivostí.
Dne 18. února 1943 přijížděli Hans a Sophie brzy ráno a rozdávali brožury o bílé růži v budovách učeben na univerzitě v Mnichově. Těžko sdíleli všechny letáky, vyšplhali do atria nad budovou a hodili zbývající brožury na podlahu, jak studenti vstoupili do budovy.
Byli však viděni a nacistický důstojník je zatkl. Po čtyřdenním soudním procesu byli Hans a Sophie zvrhlí gestapo. Sophieho závěrečná slova shrnula její poslání: "Co ale má smrt, když se skrze nás probudí tisíce lidí a povzbudí nás k akci?"
8 Knud Pedersen a klub Churchill
Knud Pedersen, 14 let, byl pobouřen, když Němci napadli Dánsko v roce 1940. Za méně než jeden den se Dánsko vzdal nacistům. V roce 1941 založil Knud (vpravo vpravo výše) a sedm spolužáků v katedrále Aalborg School Church Club, pojmenovaný podle jednoho z jejich hrdinů Winstona Churchilla.
Začali válku modrou barvou za denního světla. Naliali barvu na německých roadsterech, které lemovaly ulice a stříkaly barvy na německých kasárnách a nacistickém velitelství. Otočily nově umístěné německé dopravní značky v opačném směru nebo je někdy zničily. Řekli svým rodičům, že hrají most.
Všichni členové klubu se zavázali k sabotáži. Ukradli zbraně od Němců a používali je k výbušninám. Uložili zbraně do katedrály. Když gestapa odhalila zbraně ve škole, všichni osmi členové skupiny Churchill Gang byli zatčeni a posláni do věznice Nyborg.
V letech 1942 a 1943 většina odporu Dánska pocházela z klubu Churchill. Do roku 1944 se Dánsko stalo známým podzemím. Pašované zbraně byly pohřbeny v lidových zahradách. Podzemní noviny odhalily pravdu o válce a mohutné pracovní stávky napadly německou autoritu.
7 Irene Gut
Irene Gutová (později Opdykeová) se stala živou hospodyní hlavního Eduarda Rugemera, významného nacisty. Již zapojila polský odpor, brzy začala ukrývat 12 Židů v bývalých sálech služebníků, které se nacházely v suterénu domu.
Všechno šlo dobře po dobu osmi měsíců, dokud major Rugemer v jeho kuchyni nenalezl tři Židy.Po překonání počátečního šoku nabídl Irene dohodu: Židé by mohli zůstat, kdyby byla jeho milenkou. Irene, byť šokovaná a ponižovaná, souhlasila.
Irena přiznala uspořádání knězi. O několik let později si vzpomněla na jeho úsudek: "Čekal jsem, že mu řekne:" No, neměl jste na výběr, lidský život je důležitější, "ale místo toho mi řekl, že jsem musel všechny zase odvrátit, že moje smrtelná duše je více důležitější než cokoli jiného. Nemohl jsem s tím souhlasit. "
Irene Gut Opdyke strávila posledních 30 let svého života po cestě do Spojených států, aby vyprávěla příběh americkým školákům.
6 Stefania Podgorska
Ve věku 14 let žila Stefania Podgorska s diamanty, židovskou rodinou v Polsku. Když byli Diamantové donuceni do ghetta, prosili Stefaniho, aby zůstal ve svém bytě. Stefania pašoval do ghetta jídla. Nakonec byla paní Diamantová poslána do Osvětimi.
Jednou v noci, několik týdnů později, Max Diamant (syn paní Diamantové) zaklepal na Stefaniiny dveře. Vyskočil z vlaku do koncentračního tábora. I když věděla, že může čelit trestu smrti, začala ho skrývat. Snoubenec jeho bratra unikl ghettu a také se přestěhoval do domu. V krátké době žilo 11 dalších Židů v podkroví.
Během posledních osmi měsíců zaměstnání bylo Stefaniě zakázáno, aby dvěma německým zdravotním sestrám a jejich přátelům žila ve svém domě. Židé zůstali v podkroví, klidní a nehybní, až do konce války. Všichni přežili.
Po válce se Max Diamant, její první nájemník, změnil jeho jméno na Josefa Burzminského a požádal Stefania, aby se oženil s ním. Přesunuli se do Spojených států.
5 Dieta Eman
Dieta Eman plánovala svatbu, když nacisté napadli Holandsko. Sledovala, jak vojáci pochodují do židovské čtvrti. Zlomili okna a zapálili synagogy. Její přátelé obdrželi oficiální deportační dopisy. Očekávali, že ohlásí železniční stanici jediným kufrem. Věděla, že budou posláni do koncentračních táborů.
Ona a její snoubenka se připojili k holandskému odporu. Umístili schovávaná místa pro Židy a od Němců ukradli identifikační doklady a karty přídělů. Pomáhali sestřeleným pilotům nacistického území. Jak se dieta pohybovala po celém Holandsku, poslala zprávy spojencům německých vojenských jednotek.
V květnu 1944 byl Eman zatčen a poslán do koncentračního tábora Ravensbruck. Po čtyřech měsících se jí podařilo přesvědčit gestapu, že je neškodná a slabá. Když ji propustili, vrátila se do odporové práce.
4 Hortense Daman
Hortense Daman (později Clews) bylo pouhých 14, když Německo obsadilo Belgii. Začala svou odbojovou práci La Libre Belgique (Svobodné Belgie), podzemní noviny. Brzy nesla kritické zprávy po celé zemi.
Hortense se stala vynikajícím kuriérem, který dokázal zůstat chladný pod tlakem. Pro německé důstojníky bylo těžké vzít krásnou blondýnu vážně. Vzhledem k tomu, že její matka měla obchod s potravinami, doručování jídla se stalo vhodným krytem pro její špionážní práci.
Dlouho také doručovala výbušniny. Jednoho dne dodávala granáty ukryté pod nákupem vejce. Když ho zachytila německá důstojnice, nabídla mu několik vajíček (velkou delikatesu během války.) Odtrhl ji z rukou a pak ji odhodil.
Hortense a její rodiče byli zradeni a zatčeni. Hortense a její matka byli posláni do Ravensbrucku, jejího otce do Buchenwaldu. Hortense se stala předmětem děsivých experimentů, zatímco byl uvězněn. Zázračně, nicméně, ona a její rodiče přežili.
3 Fernande Keufgens
V roce 1942 se Fernande Keufgens (později Davis) nastěhovala do vlaku směřujícího do německé továrny na střelivo v Polsku, kterou jí pracovali. Bylo jí řečeno, že její otec půjde do vězení, pokud se nedostane do vlaku. Ona a tři další však vyskočili z lokomotivy předtím, než překročila hranici s Německem.
Po vyskočení z vlaku kráčel Fernande po venkově, aby našel svého strýce Huberta, oddaného kněze, který pracoval pro Armádu osvobození, belgické odporové skupiny. Prosila ho, aby ji nechal připojit k odporu.
Doručila falešné identifikační listy a potravinové razítka, aby pomohla Židům uniknout Belgii. Nacisty ji mnohokrát přiznala. Protože mluvila německy, ovšem důstojníci měli větší pravděpodobnost, že jí důvěřují.
2 Swing mládež
2. března 1940 německá policie provedla v Hamburku taneční párty. Zjistili, že dospívající lidé tancují na zakázanou swingovou hudbu z Velké Británie a Spojených států. Mladí lidé se chvěli a gyrují. Vytvářely kruhy se skákání a tleskem. Dívky nosily make-up a namalovaly si nehty.
Swing Youth odmítl nacistický životní styl. Jasně upřednostňovali britskou a americkou kulturu před německým nacionalismem. Odmítli nosit uniformy, pochodovaly, vrhaly a upravovaly účesy. Přestože většina Swing Youth nekriticky kritizovala nacisty, třetí říše považovala za hrozbu pro nacistickou filozofii.
Heinrich Himmler, vedoucí SS, nařídil všem vůdcům Swing Youth, aby byli posláni do koncentračního tábora. V roce 1940 byl v Moringenu otevřen speciální dětský tábor. V roce 1942 byl otevřen tábor pro dívky.
1 piráti Edelweiss
Edelweiss piráti začali jako turistická skupina ve třicátých letech minulého století. Odmítli také přísná pravidla a usměrňování nacistické strany. Odešli z školy, aby se vyhnuli Hitlerovým programům pro mládež, a stali se zkušenými záchranáři.Mnoho z těchto mladistvých bylo vychováno v komunistických rodinách a téměř všichni vyrostli v chudobě. Mnozí viděli, že jejich rodiče byli zatčeni a dokonce i zavražděni za jejich politické názory.
Edelweiss piráti často bojovali pouličními bitvami s Hitlerovou mládeží. Bylo snadné si všimnout jejich dlouhých vlasů a pestrobarevných košil. Na obojcích nebo kloboucích nosili znak Edelweiss. "Dlouho jsme nosili vlasy, v ponožkách jsme měli nůž a on by nechodil," řekl bývalý pirát Edelweiss Jean Julich.
Jak válka pokročila, začali se více angažovat v odporových činnostech. Vyráběly anti-nacistické graffiti a ukradli jídlo a výbušniny, aby zajistily skupiny pro dospělé. Objevili útočiště pro dezerty německé armády. Jean Julich a jeho přátelé hodili cihly přes okna vojenské továrny a nalili cukr do plynových nádrží nacistických vozidel. Gestapo často zaujal členy gangu, oholel hlavy a pak je propustil.
Zároveň však čelí závažnějším důsledkům. Gestapo zatkl Juliče a jeho přátele za jejich údajné zapletení do spiknutí s bombardováním velitelství Kolínského gestapa. V 15 letech byl Julich poslán do koncentračního tábora, kde vydržel bití, hladovění a tyfus, dokud ho Američané v roce 1945 osvobodili. Nacisté popravili Juliina přítele Barthel Schink se sedmi dospělými a pět dalších "pirátů".