10 neuvěřitelné případy židovské odolnosti během holokaustu

Ačkoli se většina západních vyobrazení druhé světové války zaměřuje na vojáky, kteří zachraňují bezmocné oběti z německého útlaku, je pravda velmi odlišná. Lidský druh se nelíbí k genocidě nebo útlaku a Židé nejsou výjimkou.

10 Povstání Treblinky
1943

V trenčianském táboře Treblinka bylo od 23. července 1942 do 19. října 1943 ve východním Polsku zavražděno 800 000 až 1 milion osob. 90% všech vězňů bylo zavražděno během dvou hodin od příjezdu. Těla byla potom Sonderkommandosem přemístěna do otevřené kremívy na kopci. V jamech byly železné kolejnice, které se v ní nacházely jako rošty, na nichž byly těla spálena. Židé byli pravidelně nuceni vstoupit do jámy a projít přes popel pro všechny kosti, které musely být mleté. SS byl toho názoru, že Židé budou příliš podhodnoceni a přepracováni, aby způsobili vážný problém. Mýlili se.

Dne 2. srpna 1943 vězni bojovali. Přibližně polovina padesáti vězňů, kteří mohli žít v táboře, napadla táborovou zbrojnici poté, co tři Židé šli nahoru ke dvěma strážím u zadních dveří a bodali je vlastními noži, než se ozve poplach, načež Židé ukradli ruční zbraně zbrojnice a otevřel palbu SS na stráži v kempu II. Vězni zadrželi kerozínové obchody a zapálili každou budovu, zatímco stráže a strážní věže začaly střílet. Židé vtrhli do tábora I a ozbrojili některou z jeho vězněných a asi 600 mužů a žen prolomilo vnější obvod a vydalo se do jejich lesa. Všichni, ale z toho asi 40, bylo znovu zachyceno do týdne a popraveno. Ti 40 přežili válku.

9 Leninské útoky na ghetto
1942

Během holokaustu byla průměrná hustota obyvatelstva uvnitř ghetta po celé Evropě asi sedm lidí do jedné místnosti a až 30 procent obyvatel města se zaplalo do tří procent jeho území. Zbytek města byl dán členům nacistické strany, německým vojákům a několika civilním občanům, kteří nebyli ohroženi. Byly to životní podmínky Leninského ghetta, poblíž Pinsk, v provincii Brest v jižním Bělorusku. V ghettu bylo několik tisíc Židů do 14. srpna 1942, kdy SS vstoupil a zavraždil téměř každou lidskou bytost, včetně kojenců. Třicet lidí bylo ušetřeno, aby pracovali v ghettu jako krajčíři a dřevorubci, a byli stráženi SS posádkou ve výši 100, plus 30 árijských běloruských policistů, kteří také nenáviděli Židy.

Dne 12. září 1942 bylo město napadeno severovýchodem asi 150 partyzánskými vojáky, včetně slavných bielských bratrů, kteří zabili třicet SS důstojníků, vojáků a policistů. Pak prolomili stěnu, zbavili zbývajících 30 Židů a spálili ghetto na zemi, než ustoupili do okolních lesů.

8 Zdzieciol ghetto partizánů
1942-44

Dnes je Zdzieciol nazýván Dzyatlavou, těsně nad polskou hranicí v Bělorusku. Bylo to malé městečko kolem 6000 během druhé světové války. Nacisté ho obsadili 30. června 1941 a založili ghetto 22. února příštího roku. 23. července 1941 se na hlavním náměstí shromáždili všichni nejuznávanější a nejznámější občané města a byli zatčeni, aniž by byli obviněni z nějakých zločinů. SS Einsatzkommandos je odvezl do nákladních automobilů a řekl občanům, že budou pracovat v pracovních táborech. Místo toho byli všichni zastřeleni v lese pár kilometrů za městem.

Jakmile bylo ghetto zřízeno, bylo osm lidí nuceno sdílet obytný prostor v jedné místnosti bez nábytku, s výjimkou rozkládacích postelí. Každý, kdo našel pašování jídla z města, byl okamžitě zastřelen. Místní právník Alter Dvoretsky zorganizoval odporovou skupinu asi 60 lidí, která získala zbraně a střelivo a připravila se na zastavení obyvatel ghetta v případě, že by byla likvidována. Tito partizánští povstalci spolupracovali se sovětskou červenou armádou při obklíčení německých hlídek a krádežích všech zásob zbraní a potravin z dvou desítek zásobních skladišť.

SS se rozhodl, že tato činnost je důsledkem útěku obyvatel ghetta: zlikvidovali ghetto 30. dubna 1942 a znovu 6. srpna. V prvním incidentu bylo z města vyvezeno 1 200 nejschopnějších Židů střílel, pak byl hoden do hromadných hrobů. Druhá událost vedla k zastřelení 2 000 až 3 000, ale partizánci byli schopni bojovat a zůstat v lese skryta po zbytek války.

7 povstání ghetta v Czestochowě
1943

Czestochowa je poměrně velké město v jižním Polsku a bylo jedno z prvních měst, které padly na Němce po porážce polské armády. Německo ji připojilo 3. září 1939, dva dny po zahájení druhé světové války. Druhý den se Wehrmacht, nikoliv Waffen SS, dopustil jednoho z jejich velmi málo válečných zločinů, když vystřelili na neozbrojených civilistů ve dvou oddělených oblastech města a zabili téměř 600 mužů, žen a dětí. Vojáci, kteří byli zapojeni, uvedli, že to nebylo provedeno, protože oběť byla židovská, ale protože 42. a 97. pluk Wehrmachtu byl nervózní a nezkušený. Mnoho z obětí nebylo židovských.

9. dubna 1941 bylo dokončeno ghetto a 95 procent z celkového počtu Židů bylo vynuceno zhruba 45 000 osob. SS převzal kontrolu nad městem. Dne 26. června 1943, tváří v tvář týdenním deportací do tábora smrti Treblinka a údajné bezprostřední likvidaci, se asi 5000 židů v ghettu uskutečnilo městskou hasičskou záchranu především na ulici Nadrzeczna, kde se pokryli provizorními bunkry a ulicemi suterén. Byli velmi špatně vyzbrojeni, jen s jednou pistolí pro každých čtyři lidi a několik set Molotovských koktejlů, ale ti, kteří nebyli na počátku vyzbrojeni, doufali, že by mohli zbavit zbraně od mrtvých Němců.Udělali to a trvali úžasné pět dní, ale SS neměl žádné skutečné potíže při potlačení. Jejich vůdce, Mordechai Zylberberg, zastřelil těsně předtím, než se SS dostal do bunkru. Přibližně 1500 židů zemřelo v boji, 500 bylo popraveno hned poté (mnoho z nich plameny) a asi 3 800 až 4 000, kteří nebyli schopni se zbrojit, byli zajati a dopravováni do různých pracovních táborů.

6 Sobiborské povstání
1943

Sobibor byl jedním z prvních táborů smrti založených s rozhodným a rozsáhlým cílem vraždit téměř každého Žida, který byl poslán k němu. Nacisté udělali chybu při přepravě stovek sovětských válečných zajatců do tábora pro práci. Ti, kdo byli židovští, byli popraveni, ale bylo přijato jen několik opatření, protože podle nacistické ideologie byly sovětové nehumánní a neschopní bojovat. Tyto válečné zajatce však byli zkušení vojáci, kteří bojovali s bojem - a jeden z nich, Alexander Pechersky, se nedokázal tolerovat tuto velkoobchodní porážku. Byl to židovský, ale šťastný, že to nevypadal, a po měsíci uvěznění v táboře se připojil k skrytému odporu, který vedl Leon Feldhendler s cílem úspěšného útěku.

O dva měsíce později vězňové Sobiborové vyprovokovali svůj plán. Pechersky a Feldhendler patřili mezi velmi málo vězňů zapojených do povstání, kteří měli nějakou zkušenost s tím, že zabíjeli ostatní lidi. Přilákali stráže a důstojníky SS v zadní části jedné z kasáren nebo do strojírenské dílny a bodali, zablokovali nebo je zabodli k smrti. Každý mrtvý strážník nabídl uniformě a zbraním jinému vězni. Zamýšleli zabít každého vojáka a důstojníka v táboře a pak prostě prošli hlavním hradlem, ale jejich nešťastný strážce je zahlédl a ozval se poplach. Polovina vězňů vyvedla z tábora a do lesa, kde více zemřelo tím, že ustupovalo na miny. Asi 50 se podařilo vyhnout se opětovnému zachycení tím, že se skrývalo ve stodolech, senoch, odtokových potrubích a farmách. Místní ne-židovští Poláci riskovali svůj vlastní život tím, že je ukládali pryč.

5 Bielski partyzáni
1942-45

Nyní se proslavil filmem z roku 2009 Vzdor, Bielski partyzáni vedli čtyři židovští bratři: Alexander, Tuvia, Asael a Aron Bielski. Po skončení likvidace ghetta Stankiewicz v dnešním Bělorusku zorganizovali skupinu odporu celkem 17. V srpnu 1941 byli zavražděni Bielskí rodiče, sestry a zbytek celé jejich rodiny. Bratři uprchli do hustých lesů poblíž. SS pokračovali v oddělování lidí od svých rodin, což způsobilo, že přeživší uprchli do lesa, kde našli Bielskí, kteří uvítali všechny židovské uprchlíky. Dokonce začali vyrábět noční zálohy do měst a farem pro jídlo a projíždějící německé hlídky pro zbraně.

Jejich členství se na konci války zvětšilo na 1 236. Jejich posláním rozvrácení nacistického válečného úsilí, pokud se jim podařilo dost dobře, že do roku 1943 SS umístil 100 tisíc Reichsmarkových bounty z hlavy Tuvie Bielského. Koncem roku 1943 se Sověti dostali do oblasti a k ​​nim se připojili partyzáni. Tvrdili, že do roku 1944 zabili 381 nacistů nebo vojáků z Wehrmachtu.

4 Revolta v koncentračním táboře Syrets
1943

Nacisté instalovali v červnu 1942 tábor v Syretech, západním předměstí Kyjeva. Bylo to jedno z prvních budovaných na východě Německa nebo Polska a jeho cílem bylo nucit své židovské vězně vyčistit všechny důkazy Babi Yar masakr. V táboře bylo kdykoli asi 3000 židovských vězňů a byli nuceni pohřbít nebo vypálit nahá těla svých rodinných příslušníků ve velkých jamkách. Patnáct lidí zemřelo za den za den - 25 000 zemřel v táboře v době, kdy nacisté rozešli o rok později. Popel obětí masakru byl rozptýlen na lese v celé oblasti a vězňové byli nuceni žít v mělkých dugouts bez lůžek. Každý, kdo odmítl provést hrobový detail, byl okamžitě zavražděn střelbou nebo mobilním plynovým vozidlem. Velitel Otto Radomski měl dokonce i několik vězňů před ostatními Židy, aby je vyděsili.

Toto pokračovalo až do 29. září 1943, kdy 326 vězňů dokázalo vyzdvihnout zámky svých řetězů s klíči, které vyčistili z mrtvých. Vězni byli tak špatně zacházeni, že trpěli svrabem a agresivním nekrózou po celém svém těle, ale stále našli sílu, aby zápasili se svými strážci SS na zem a zabíjeli je do smrti, vytrhli oči a uškrtili je holýma rukama. Patnáct Židů uprchlo do lesa a přežilo, aby svědčilo proti Paulu Blobelovi, pachateli masakru Babi Yar. Zbytek byl popraven.

3 Auschwitzská sonderkommando vzpoura
1944

Osvětim byl největší a nejznámější koncentrační tábor nacistů. To začalo fungovat 20. května 1940 a zůstalo tak až do 27. ledna 1945, kdy Sověti osvobodili. Více než jeden milion lidí bylo zavražděno ve třech táborech, asi 90% z nich bylo židovských.

"Sonderkommando" byl zvláštní svaz složený z židovských vězňů, kteří byli náhodně vybráni při příjezdu do tábora. Byli pověřeni kontrolou mrtvol, oblečení a cenností do a z plynových komor a krematorií, a ačkoli jejich práce byla strašná, byli odměněni více potravinami a lepšími pracovními podmínkami. Ráno 7. října Sonderkommandos náhle napadl každý SS stráž v okolí plynových komor a krematorií. Na severním konci tábora II byly dvě oddělené plynové komory a čtyři krematorie, asi 275 metrů (300 yd). Sonderkommandos činil 451, což značně převyšovalo počet SS - ale SS byli mnohem lépe vyzbrojeni.

Nicméně tito dobře krmeni rebelové se ukázali jako velmi impozantní protivníci a rychle zabili několik tuctů strážců se sekery a noži, vytáhli dva z nich do pecí, pak je zbavili svých zbraní a otevřeli palbu všem zaměstnancům SS reagujícím na zmatek. Přes 70 nacismů bylo zabito. Potom Židé hodili puškový prach do pece a vyhodili do vzduchu krematorium IV. Přibližně jeden tucet mužů utekl z tábora, ale byl znovu zachycen. Všichni zbývající Sonderkommandové, ať už měli hrát ve vzpouře nebo ne, byli popraveni.

2 Povstání v ghettu v Bialystoku
1943

Bialystok je největším městem v severovýchodním Polsku nedaleko běloruských hranic a ghetto obsahovalo zhruba 50 000 Židů od konce července 1941 až do konečné likvidace a jejich deportace do koncentračních a smrtelných táborů. Při převzetí města před měsícem zabili nacisté ve Velké synagoze téměř 1000 Židů a spálili ho. Himmler navštívil o dva dny později a dal svůj souhlas s akcemi SS. 50 000 ghetto židů žilo ve stísněném neštěstí, jak tomu bylo ve všech ghettech.

Každých pár týdnů vstoupilo do ghetta oddělení několika tisíc nacistů, aby zaútočili na tisíce Židů, aby byli posláni k jejich úmrtím. Pověsti nemohly pomoct, ale rozšiřovat se a časem, kdy železniční vozy dosáhly svých cílů, cestující křičeli hrůzou a bouchali na zdi, aby se pokusili uniknout. V srpnu 1943 se Židé protifašistické vojenské organizace vypořádali s odvahou k boji, přestože byli vybaveni pouze kulometem MG 34 a jediným pásem 500 nábojů, 100 pistolí, většina z nich Walther police pistole a 25 Mauser pušek. Doplňovali tento skromný arzenál Molotovskými koktejly benzínu, nafty a kerosenu a asi 100 skleněných lahví kyseliny chlorovodíkové, sírové a dusičné. V kanálech zřídila velitelské bunkry a Moskowicz a Tenenbaum vyprázdnili pistole na okolních SS, dokud se na nich nezapálili poslední kuličky.

Zbývajících 10.000 Židů v ghettu bylo okamžitě odesláno do Majdanku, Treblinky a Osvětimi. Přibližně 1200 dětí nakonec přišlo do Osvětimi pro plynové komory nebo pokusy Josefa Mengele.

1 Varšavské ghetto povstání
1943

To by nemělo být zaměňováno s Varšavským povstáním, což byla celostátní bitva mezi nacisty a polskou domácí armádou. Varšavské ghetto povstání se konalo od 19. dubna do 16. května 1943, rok před Varšavským povstáním. Ghetto vzniklo od října do listopadu roku 1940 a od té doby do 16. května 1943 bylo při různých deportacích, likvidacích a konečném zničení zabito kolem 300 000 Židů.

Život v ghettu byl žalostný. Nacisté dovolili Židům pouze 184 kalorií jídla denně a museli je doplňovat tím, že kradou zvenčí zdi, kdykoli je to možné. Nacisté vstoupili do ghetta v lednu 1943 za deportaci a zastřelili 600 židů, kteří byli víceméně náhodně mrtví. Některé ženy byly vlečeny do nákladních automobilů a znásilňovány, než je odvezeny do vlaků, které by je dopravily k jejich smrti.

Nacisté ustoupili s 5.000 čerstvými vězni v táborech smrti a čekali na příkaz Heinricha Himmlera až do dubnového týdne před příchodem na další deportaci. Zdá se, že Himmler toto datum zvolil čistě kvůli porušení jejich náboženství. Asi 4000 nacistů začalo hledat domů k domu pouze proto, aby se dostalo do tváře nejdříve do několika zásahů. V celém městě vypukly hasičské zásahy a nacisté se ocitli obklopeni mnoha ulicemi a bez počáteční podpory tanku. Rychle ustoupili a přeskupili se s tanky, těžkými kulomety, demolice a plameny, s nimiž zahájily útoky, vraždy a podpa- zení.

Nacisté tvrdili, že jejich 17 bylo zabito, zatímco popravili 13 000 židovských civilistů. Boj trval jen asi 10 dní, po němž nacisté, nařídil sám Hitler, zcela zničili celé ghetto. Téměř každá budova byla zbrázděna na zem a 56 000 Židů bylo odesláno do táborů smrti. Málokdo, kdo přežil válku, tvrdil, že vědí, že nemají naději, že porazí nacisty, a jen doufali, že zemřou podle svých vlastních podmínek.