Podíl:
10 Přísně tajné operace KGB
Stejně jako CIA, sovětská (a nyní ruská) špionážní agentura známá jako KGB se zabývá desetiletími tajných operací po celém světě, od vydírání až po únos. Většina tajemství, které o KGB dnes víme, jsou kvůli jednomu člověku - Vasili Mitrokhinovi. Mitrokhin byl archivářem KGB již 30 let, než odešel do Velké Británie a předal archiv tajných souborů KGB o 25 000 stranách. Zde jsou některé z nejznepokojivějších tajných operací KGB.
Doporučený obrázek: Vladimír Fedorenko10 útoků na americkou infrastrukturu
Od roku 1959-72 začala KGB fotografovat americké elektrárny, přehrady, ropovody a infrastrukturu pro hanebné operace, které by narušily napájení všech New Yorku. Jakmile si vybrali cíle, které považovaly za zranitelné, KGB vytvořil bezpečný dům poblíž Harrisburgu v Pensylvánii. Odtud se agenti KGB snažili naplánovat a provést řadu útoků na americké energetické systémy.
Vodní elektrárny, které vytvářejí významnou část dodávek energie v USA, byly cílem. KGB vypracoval komplikovaný plán zničit dvě velké vodní elektrárny, přehradu Hungry Horse Dam a Flathead Dam v Montaně. Převzetí obou překážek by znemožnilo napájení státu a okolní oblasti. Útok měl začít po 3 kilometrech (2 míle) dolů z jižní řeky Fork River z přehrady Hungry Horse. KGB plánuje, aby operátoři zničili stožáry na vysokém horském svahu, což by bylo obtížné se vrátit zpět online a neomezeně klepat na přenos energie z přehrady. Pracovníci pak měli chytit kontrolu nad hladoviskem a zničit je. Útoky by zničily napájení celého státu v New Yorku.
Z kanadského velvyslanectví Sovětského svazu také KGB plánovala dále narušit dodávky energie v Americe útokem na ropovody mezi Kanadou a Spojenými státy. Děj, nazvaný Operace Cedar, byl naplánován na více než deset let. KGB dokonce snažila zničit ropné rafinérie v Kanadě, které zásobují velkou část amerického benzínu.
Všechny útoky na americký energetický systém byly součástí většího útoku na New York City. Jakmile vyřadili většinu síly ve Spojených státech s dřívějšími útoky, KGB se snažil využít chaosu a temnoty k tomu, aby rostl výbušniny na hrázích a skladech podél přístavu New York, což je zásadní přístav pro americký obchod a dovoz.
9 Odplata krvavých rukojemníků
KGB vytvořila v roce 1974 elitní protiteroristickou pracovní skupinu s tajemným jménem "Alpha Group". Skupina KGB použila k provádění tajně tajných a často nebezpečných misí pro SSSR - a nyní i pro Rusko - včetně krvavého a krutého misi v Libanonu.
V roce 1985 se Sovětský svaz ocitl s prvními hlavními rukojmími, když čtyři sovětští diplomaté byli uneseni v Libanonu teroristy spojenými s islámskou teroristickou skupinou. Únosci údajně vzali sovětské rukojmí, aby zabránili SSSR v tom, aby podpořil úsilí Sýrie o občanskou válku v Libanonu, do níž byla země zapojena. Po odsouzení sovětských diplomatů rukojmí poslali únosci fotografie, se zbraněmi na hlavu. Teroristé požadovali, aby SSSR donutila síly spojené se Sýrií, aby přestaly útočit na ozbrojené síly související s Íránem v severním Libanonu nebo aby byli popraveni rukojmí.
Zpočátku byl SSSR otevřen nějaké formě jednání s teroristy o propuštění rukojmích neporažených. Věci se změnily, když ZSSR zřejmě nezastavil zapojení sýrských sil do občanské války a teroristé popravili jeden z rukojmích jen dva dny poté, co byly podány původní požadavky.
Tehdy SSSR opustil vyjednávání a KGB učinila rychlé a krvavé kroky. Nejprve KGB zkoumal, jaká organizace byla za únosy, a zjistila, že je to práce Hizballáhu. Tehdy KGB udělal trochu únosu svých vlastních, chytlavého blízkého příbuzného vedoucího Hizballáhu. Začali jej roztržovat, kastrovat a posílat některé z rozbitých částí těla únoscům Sovětů. Brzy poté KGB zabil příbuzného Hizballáhu.
Pak KGB poslal vedoucímu Hizballáhu zprávu o tom, že věděla o mnoha dalších příbuzných a jejich pobytu a varovala, že budou trpět stejným osudem, kdyby rukojmí nebyli propuštěni. Islámští teroristé, kteří vedli sověty, vzali na vědomí a zbývající tři sovětské diplomaty vydali krátce poté, zcela nepoškozené a bez dalších požadavků.
8 Vyděsit sexuální páskou
SSSR měl plán na světovou nadvládu. Jednou zemí, kterou se SSSR pokoušel připojit ke své globální komunistické vládě, byla Indonésie. Poté, co indonéská komunistická strana získala moc za pomoci prezidenta Sukarna, SSSR si myslel, že v regionu bude mít spojence. Aby se zajistilo, že Sukarno a Indonésie zůstanou spojenectví se Sovětským svazem, KGB vykreslil plán, aby se dostali na Sukarno na nějakou špínu, kdyby ho museli vydírat, aby se dostali do cesty.
Sukarno měla jednu slabinu, kterou KGB myslela, že by mohla využít ve svůj prospěch - legendární sexuální chuť. Vypracovali plán na vydírání prezidenta Sukarna hodného jednoho Austin Powers film. Objevili skupinu atraktivních mladých žen, o kterých si mysleli, že by využili nehoráznou sexuální chuť prezidenta Sukarna. KGB pak oblečila ženy jako letušky letadel a poslala je do Sukarno hotelu, zatímco navštívil Moskvu.
Jak si dokážete představit, prezident Sukarno se zapojil do sexu s několika pseudo-stewardesses najednou, zatímco KGB zaznamenal celou divokou noc.Nicméně, podle plánu nebyly věci, které později přinesly videokazety do Sukarna a snažily se ho vydírat. Prezident Sukarno nejen řekl, že se nestará o to, že KGB nahrála sex, nebo že hrozí, že ho zpřístupní veřejnosti, požádal o další kopie pro sebe.
Sexuální vydírání KGB fungovalo jinde. V roce 1956 úspěšně vytvořili honeypot pro francouzský velvyslanec Maurice Dejean, který se skládal z atraktivních žen nazvaných "vlaštovky" od KGB. Jedna z těchto lastoviček byla údajně ruská herečka. Zatímco Dejean měl sex s tou ženou, její smyšlený manžel se zuřivě vrhl do místnosti, aby byl svědkem tohoto činu. Tento falešný manžel pak vyhrožoval, že tuto záležitost přinese veřejnosti a podnikne právní kroky. Plán fungoval a Dejean byl prosazen, aby se stal majetkem KGB. Začal krmit francouzské tajemství KGB výměnou za to, že tajnou záležitost udržuje od veřejnosti a jeho ženy.
7 KGB hacker přistupuje k 400 americkým vojenským počítačům
V osmdesátých letech hledala KGB způsob, jak ukrást americké vojenské tajemství prostřednictvím dvou relativně nových prekurzorů na internetu, ARPANET a MILNET. Aby tak učinili, našli a najali muže jménem Markus Hess, který se brzy stal sovětským špehem a jedním z nejpopulárnějších počítačových hackerů v historii.
Hess začal svou hackerskou misi z univerzity v Brémách v Německu, daleko od amerických vojenských počítačů, ke kterým se pokoušel dostat. Odtud mohla Hess napadnout 400 počítačů používaných americkou armádou. Některé počítače byly používány v podnicích po celém světě na místech, jako je Německo a Japonsko. Některé z ostatních počítačů byly použity v MIT pro výzkum. Dalším byl Pentagon. Hess byl schopen odhadnout heslo, aby získal přístup k databázi Pentagonu Optimis, což mu umožnilo získat přístup k "bibliografii dokumentů armády".
Hessova rozšířená hackingová operace zůstala nezjištěna, dokud správce systémů a astronomy Clifford Stoll začali vyšetřovat malou chybu účetnictví v počítačové laboratoři v Kalifornii. Stoll našel něco, co se zdálo jako malá, 75 centová chyba v používání počítače v laboratoři Lawrence Berkeley, která provádí vědecký výzkum pro Ministerstvo energetiky USA. Stoll se pokoušel zjistit, kde se objevila nesouhlasnost ve výši 75 centů a vysledovala ho neoprávněnému a neznámému uživateli, který používal počítačové systémy laboratoře devět vteřin bez zaplacení. Stoll dále prošetřil a zjistil, že tento neoprávněný uživatel byl kvalifikovaný hacker, který získal přístup k systému spravovat účet "superuser" tím, že využívá bezpečnostní chybu v systému.
Stoll strávil dalších 10 měsíců a snažil se najít místo pobytu hackera. Nakonec to dokázal, když se hacker pokusil o přístup k dodavateli ve Virginii. Stoll začal zaznamenávat všechno, co hacker dělá. Sledoval, že tento tajemný hacker přistupuje k počítačovým systémům ve vojenských základnách po celých Spojených státech a hledá soubory týkající se vojenských tajemství a jaderných zbraní.
Stoll rychle kontaktoval úřady, od americké armády až po CIA, NSA a FBI. Stoll a úřady následně vysledovaly hackerovo fyzické místo pobytu na západoněmecké univerzitě. Vytáhli podvod, aby se hackerovi podařilo odhalit jeho plnou totožnost a vymýšlela si falešný oddělení v laboratoři společnosti Lawrence Berkley, která vypadala, že vypadá, že pracuje s americkou armádou. Když hacker vzal návnadu a pokusil se získat přístup k souborům tohoto falešného oddělení, mohli ho sledovat přímo v jeho domě v Hannoveru v západním Německu.
Západoněmecké úřady, pracující s USA, poté zaútočily na Hessův dům a zatkli ho. Jen málo věděli, že tento elitní hacker byl smluvně zadržen KGB a roky prodával vojenské tajemství Sovětskému svazu. Hess byl později odsouzen ke špionáži a odsouzen na tři roky ve vězení, ale byl propuštěn na počátku probace.
6 Obsluha RYAN
V osmdesátých letech studené války dosáhla dalšího bodu vzplanutí. Následný vůdce SSSR Leonid Brežněv prohlásil, že má vědomí toho, že USA se aktivně připravují na válku proti Sovětskému svazu a kdykoli mohou spustit překvapený jaderný útok. Při přípravě na tuto předpokládanou hrozbu se KGB snažila spustit operaci RYAN, která je jednou z největších operací dozoru v historii.
Operace RYAN měla poskytnout Sovětům včasné varovné signály o nadcházejícím jaderném útoku USA. Plán byl provést nejmodernější sledování pomocí satelitu COSMOS ze strany SSSR. KGB chtěl fotografovat americké vojenské základny nepřetržitě a pozorně je sledovat, zda USA vydávají jaderné zbraně v SSSR.
Operace se také snažila sledovat všechna použití radaru ve Spojených státech pro jakékoli dramatické zvýšení, které by znamenalo přípravu na útok. Operace RYAN měla dále sledovat činnost všech amerických občanů a vojenského personálu, když vystoupili z USA. RYAN také podřídil NATO pod velkým dohledem. Operace se dokonce snažila zachytit telefonní hovory po celých Spojených státech a Evropě.
Vedle vzdáleného sledování vytvořila operace RYAN síť špionů, která byla připravena okamžitě jednat, kdyby se věřilo, že USA začínají válku se Sovětským svazem. Obrovská a nákladná operace byla nakonec snížena v roce 1984, jen tři roky poté, co byla uvedena do pohybu.
5 Nákup amerických bank
Když se KGB nepokoušela používat špehy, aby se dostaly do rukou tajemství americké vlády, snažily se používat banky.
V polovině sedmdesátých let KGB vypracovala plán tajné koupě tří amerických bank v severní Kalifornii jako součást tajné operace pro získávání informací o high-tech společnostech v regionu. Tři banky byly vybrány KGB, protože předtím poskytly úvěry technologickým společnostem. Mnoho z těchto společností bylo smluveno americkou armádou, takže KGB doufala, že zachycuje americké vojenské technologické tajemství.
Aby KGB zbavila operace, sjednal si KGB Singapurský obchodník s názvem Amos Dawe, aby si je koupil za banky, aniž by nechal americkou vládu vítr velkého plánu SSSR ukrást technologické tajemství. Nicméně předtím, než KGB mohla převzít banky, jejich nákup byl zmařen CIA. CIA se poprvé dozvěděla o tomto systému, když si všimla, že peníze ze Singapurského obchodníka pocházejí ze sovětské banky. Dawe získala úvěrovou linku ve výši 50 milionů dolarů ze Singapurské pobočky moskevské Norodny Bank.
4 Provoz PANDORA
Během šedesátých let byly v USA vysoké rasové napětí. Rasecké nepokoje v okolí Hnutí občanských práv způsobily masové nepokoje v celé zemi. KGB si myslela, že by to mohla zneužít a zhoršit tím, že vyvolá nepřátelství nebo přímé násilí mezi rasovými skupinami v USA.
Plán, nazvaný Operace PANDORA, začal s KGB šířením falešných brožur, které vypadaly, že pocházejí od Ligy židovské obrany, pravicové židovské politické organizace, kterou nyní FBI klasifikovala jako teroristickou organizaci. Brožury, které skutečně napsala KGB, tvrdily, že černí Američané útočí na Židy a rabování židovských obchodů v New Yorku. Falešné brožury prosazovaly své čtenáře, aby bojovali proti "černým mongrelům". KGB pak poslali tyto černošské letouny černošským militantním skupinám a doufali, že by to vyvolalo antisemitismus v černých organizacích, jestliže ne úplné násilí.
Současně KGB zasílá také falešné dopisy černošským militantním skupinám, které tvrdily, že Liga židovské obrany se zaměřovala a útočila na černochy v Americe. Písmena prosili černé militanty, aby napadli Ligu židovské obrany v odvety. Lídr Ligy židovské obrany, Meir Kahane, byl o rok později zavražděn, ačkoli tento čin vykonal arabský muž, který byl zdánlivě nespojen s žádnými černošskými militantními skupinami.
V rámci své činnosti zaměřené na rozrušení rasových nepokojů se KGB rovněž chystá vyhodit do vzduchu černou vysokou školu. Po bombardování školy s vysazeným výbušným zařízením plánovala KGB anonymní volání na řadu černých organizací a tvrdila, že židovská obrana byla za bombardováním.
3 Snažím se zabít Josip Broz Tito
Ačkoli byl sám komunistou, hlavní hlava státu Jugoslávie Josip Broz Tito překvapivě přitahovala hněv Sovětského svazu a zejména Stalin. Snaží se, aby se Jugoslávie stala nezávislejší a sebejistější, se Tito distancoval od Spojených států a SSSR v horkém konfliktu známém jako Tito-Stalinův rozpor.
Z tohoto důvodu Stalin chtěl, aby byl Tito zavražděn a předem dohodnut s předchůdcem KGB, MGB. Nejlépe tajný agent SSSR byl pověřen vykonáním Titova atentátu. Předtím zavraždil dalšího Stalinova nepřítele - Leona Trockého. Tito však zázračně přežil pokusy o atentát nepoškozený.
V reakci na atentátníky zaslal Tito Stalinovi varování: "Přestaňte poslat lidi, aby mě zabili. Zachytili jsme už pět, jednu s bombou a druhou s puškou. "Tito také napsal Stalinovi:" Pokud nepřestanete posílat vrahy, pošlu jednu do Moskvy a já nebudu musí poslat druhou. "
Když se konvenčnější atentátníky MGB nedokázaly zabít Tito, dostali se k němu divoce kreativní. Pak se ho pokoušeli zavraždit svým vlastním mortem. Navrhli speciálně smrtelné bakterie a plánovali uvolnit mor na diplomatickém přijetí, které by Tito navštěvoval. Všichni v místnosti by byli zabiti morovou náladou pro agenta KGB, který ji podával, protože by byl předem imunizován.
KGB také navrhl krabici s jedovatými šperky, aby se pokusili zabít Tito. Krabička by byla dána Titovi jako dárek, trojský kůň, který by vyzařoval smrtelný plyn, který by zabil každého, kdo ho otevřel. Naštěstí se oba jedovaté plány nikdy neuskutečnily a Tito utrpěl téměř 30 let a zemřel v roce 1980 ve věku 87 let.
2 Poslušná podlaha
Během studené války se KGB stalo velice dobrým v odposlechování budov a při poslechu v rozhovorech. Ve skutečnosti byli tak dobří při takovém odposlouchávání, že kdysi odposlouchávali celé podlaží hotelu s mikrofony pro sledování zvuku ... po dobu 20 let.
Počátkem sedmdesátých let se turistika začala rozvíjet v sovětské satelitní zemi Estonska. SSSR to viděl jako příležitost přinést peníze do bojující ekonomiky a KGB to viděl jako příležitost špehovat cizince. V roce 1972 převzala KGB v nejvyšším patře hotelu Viru v Estonsku a propojila většinu hotelu se sofistikovanými zařízeními pro sledování zvuku. Hotel byl v oblasti, která byla často cestována mezinárodními obchodníky.
Šedesát pokojů v hotelu bylo trvale propojeno s tajnými mikrofony a další místnosti mohly být odposlouchávané okamžitě. Zvenku vypadalo, že Hotel Viru má 22 podlaží. Ve skutečnosti to mělo tajné 23. patro, které ubytovalo agenty KGB a technologii, kterou používali ke špionáži všem hostům v hotelu. KGB zůstala po dobu dvou desetiletí, dokud kolaps Sovětského svazu neukončil operaci dohledu v roce 1991.
Bylo zjištěno, že KGB využívaly neuvěřitelně sofistikované technologie sledování zvuku v budovách po celém světě. V roce 1945 skupina sovětských dětí představila americkému velvyslance v SSSR dar, vyřezávanou dřevěnou desku Velké pečeti Spojených států, jako přehlídku přátelství mezi oběma zeměmi. Plaketa však obsahovala tajný mikrofon. Ve skutečnosti byla tato chyba jedním z prvních zařízení pro sledování zvuku, která využívala pasivní technologii pro přenos zvukových signálů, což ji stává nedetekovatelnými tradičními metodami a umožňuje ji používat po delší dobu.
Odposlouchávaná deska umožnila KGB poslouchat konverzace v kanceláři amerického velvyslance již téměř sedm let, dokud jej v roce 1952 náhodou nezjistil britský rozhlasový operátor. Rozhlasový operátor byl zmatený, když zaslechl rozhovory mezi Američany, kteří přišli z rozhlasového kanálu poblíž velvyslanectví. Ten rozhlasový kanál byl KGB používán, aby naslouchal o soukromých rozhovorech.
1 Financování terorismu
Poté, co se Yasir Arafat stal předsedou Organizace pro osvobození Palestiny (PLO), založil alianci s KGB. KGB pak začala poskytovat tajné školení militantům PLO, kteří se snažili násilně dosáhnout palestinské státnosti. Kromě výcviku se KGB začalo zbavovat partyzánů PLO zbraněmi navzdory embargu uloženému na palestinských územích.
Okolo této doby prováděla PLO mnoho teroristických činů. Jen v roce 1969 provedli 82 únosů leteckých společností po celém světě. Vedoucí zahraniční zpravodajské služby pro KGB, Aleksandr Sacharovský, tvrdil, že "únos letadla je můj vlastní vynález".
KGB také financovala další palestinskou militantní skupinu, Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (PLPF), která je zásobovala raketovými pračky a kulomety. Vedoucí PLPF, Wadie Haddad, byl odhalen jako agent KGB. Zatímco Haddad měl na starosti PLPF, uskutečnil několik únosů civilních letadel. Jeden z těchto únosů, Dawsonův únos z terénu v roce 1970, vyvolal to, co se jmenuje Černý září v Jordánsku, krvavá občanská válka, která trvala od září 1970 do července 1971.
V roce 1972 údajně KGB vydalo v roce 1972 100 kulometů, automatických pušek, pistolí a střeliva. Oficiální irská republikánská armáda (IRA) uvedla v roce 1972 irská polovojenská skupina, která zahájila některé z nejhorších projevů násilí a terorismu v severním irském konfliktu známém jako Problémy. Jedním z důvodů, proč se KGB a SSSR projevily takový zájem o IRA, bylo proto, že se obrátili na marxistu a začali podporovat obrácení Irska do komunistického státu.