Podíl:
10 účtů chlazení z pozůstalých z druhé světové války
Na konci druhé světové války byly úmrtí, které prožily život bezpočtu lidí, považovány za nejhorší zvěrstva. Někteří byli prostě učinili, aby zabili vězně, nebo aby je zabránili v osvobození spojenců, zatímco někteří byli pochodováni k pozdějšímu použití jako rukojmí. Pozůstalí byli svědky chladnokrevného zabití rodiny, přátel, dospělých a dětí. Žili o těch nejtemnějších dnech druhé světové války.
10 David Friedmann
Před holocaustem byl David Friedmann jedním z nejvýznamnějších a plodných umělců portrétu v Berlíně. Ačkoli on a jeho rodina uprchli do Prahy v roce 1938, byli deportováni do židovského ghetta v Lodži v roce 1941. Friedmann byl nakonec poslán do Gleiwitz I. a byl součástí smrtelného pochodu na Blechhammera. Jeho rodina zemřela v Osvětimi.
Friedmann a ostatní vězni odešli 21. ledna 1945 a pochodovali 100 kilometrů do dalšího tábora. Friedmann napsal o popravě těch, kteří jsou příliš slabí, aby chodili, a pamatuje si, že je skoro jedním z těchto lidí. Friedmann dával úvěr lékaři jménem Orenstein a dvěma přátelům za to, že zachránil život a dostal ho do Blechhammeru, kde byly sovětům osvobozeny dny později.
Po válce Friedmann pokračoval v malování a zvěčněním scén z koncentračních táborů, ve kterých byl, stejně jako po smrti.
9 Salvator Moshe
Salvator Moshe se narodil v Řecku, kde se jeho rodina dříve usadila před generacemi a uprchla z pronásledování španělskou inkvizicí. Moshe a ostatní židovští obyvatelé Saloniky byli deportováni do německých koncentračních táborů v roce 1943.
Moshe a jeho švagr byly součástí smrtelného pochodu 4 000 osob z varšavského ghetta do Dachau v roce 1944. Pochod pokračoval několik dní. Třetího dne jim bylo řečeno, aby se zastavili u řeky, kde jim doprovodní důstojníci řekli, že konečně mohou dát nápoj. Když šli k vodě, Moshe si vzpomněl: "Kolem mě, pití vodu, ale zaslechl jsem kulky. Střílí. Zzz, zzz, zzz. Příchod."
Důstojníci zastřelili obvinění, když klečeli k pití, a když se přeživší vrátili na cestu, uviděl jiného důstojníka, který střílel ty, kteří nemohli pokračovat. Moshe a jeho švagr přežili a byli osvobozeni americkými vojáky mimo Seeshaupt.
8 William Dyess
Americký stíhací pilot William Dyess byl jedním z vojáků, kteří přežili Bataan Death March. Utekl v roce 1943 a vydal se zpátky do států.
Dyess publikoval popis hrůz, se kterými byl svědkem, počínaje první vraždou. Popsal kapitána letectva, který hledal japonský soukromý, který našel hrstku jenu. Jakmile soukromý, který Dyess popsal jako obřad, viděl jen, vykročil k boku a skočil kapitána.
Dyess také hovořil o tzv. "Orientálním slunečním ošetření", kde byli zajatci nuceni sedět v ohnijícím slunci celé hodiny bez ochrany a vody. Po stoupačích následuje "čističská skupina" japonských vojáků, kteří zabili ty, kteří za sebou zahynuli.
Jednou v San Fernando se Dyess a ostatní přeživší ocitli v tak hrozných podmínkách, že se ani nemohli postavit na protest.
7 Eva Gestl Burns
Když se sovětské síly přiblížily k Osvětim a okolním pracovním tábarem, tam byli tam nuceni chodit. Eva Gestl Burnsová pracovala v továrně na střelivo, když jim bylo řečeno, že začnou chodit, a ona později vyprávěla o odvážném útěku.
Vězni byli oblečeni v zimních kabátech a každý srst byl označen pruhovaným námětem. Ženy, z nichž mnozí nosili nůžky a nitě, dokázali odstranit pruhované čtverce, zakrýt díru kusem obyčejného materiálu někde jinde na plášti a pak vyměnit pruhovaný kus, dokud neuvidí šanci na útěk.
Pro Evu a jediného společníka tu šanci přišla, když se shromáždily do řad. Když se nikdo nevěnoval pozornost, běhali, roztrhali pruhovanou látku ze svých plášťů a nakonec se připojili k skupině německých uprchlíků, kteří mířili do Sudentenlandu.
6 Stanislaw Jaskolski
V lednu 1945 byli zajatci z táborového systému Stutthof z táborů. Kolem 50 000 lidí bylo rozptýleno. Přibližně 5 000 bylo pochodováno do Baltského moře, rozkázáno do vody a zastřeleno. Jiní mířili do východního Německa.
Stanislaw Jaskolski později popsal pochod. Vzpomněl si na mrznoucí chladné teploty a na malý vak dodávek, které jim byly předány. Zahrnovala košile, dlouhé johnny, polovinu bochníku chleba a nějaký margarín. Byly jim dány rozbité přikrývky, které měly být sdíleny a byly vyloženy na silnici.
Jak se pochodovali, Jaskolski si pomyslel na to, co opouštějí - šibenici, plynové komory a krematorium. Zmrazili, vzpomněl si, ale také si vzpomněl, že si myslí, že v té chvíli jsou docela dobře.
5 Jack Aizenberg
Jack Aizenberg byl jedním ze 60 lidí (z 600), kteří přežili 160 km (100 mi) smrt pochod z hradu Colditz do koncentračního tábora Terezín. 16tiletý chlapec už byl hladověl a on prošel po celý týden bez jídla. Ti, kteří byli vedle něj, byli tak hladní, že jedli trávu.
Když přestali trávit noc v továrně, Aizenberg našel jediný hrach. Chtěl ho vařit nad ohněm, který začali, a byl strach, že se někdo pokusí ukrást.Rozřezal je na čtyři kusy, aby to trvalo déle, a bylo to jediné jídlo, které měl pro celý pochod.
Aizenberg se dostal do Theresienstadtu a věděl, že umírá - ale už se o něj nestaral. Sovětské síly osvobodily tábor později a on by byl převezen do Británie jako součást programu přesídlení válečných sirotků.
4 John Olson
Plukovník John Olsen přežil Bataan Death March a hrůzu, která přišla za ním - Camp O'Donnell.
Když přeživší dorazili do tábora, místní obyvatelé dostali povolení, aby jim dali jídlo. Dali jim také vítaný projev japonského kapitána, který jasně uvedl, že jeho jediná lítost spočívá v tom, že čestný kodex, na který musel dodržovat, mu zakázal zabíjet vězně.
Jako personální poradce Olson udržoval pečlivě záznamy o tom, co se v táboře každodenně odehrával, a později použije jeho poznámky k napsání knihy. Jeho deník zaznamenává věci jako zvýšení denních dávkování cukru (na 10 gramů) a denní počet úmrtí. Také napsal o pohřebních detailech a o tom, jak by se mu lidé na tento úkol dobrovolně ujali, aby se ujistili, že jejich přátelé by mohli alespoň mít správné pohřby.
3 Ingeborg Neumeyer
Po první světové válce žilo v oblasti, která se stala Československem, přibližně tři miliony etnických Němců. V době druhé světové války se tito Němci již nepovažovali za rasově čisté a podléhali hněvu třetí říše.
Ingeborg Neumeyerová byla 15 let, když byla s rodinou tažena ze svého bytu 31. května 1945 a vyrazila do ulic, aby se připojila k tomu, co by bylo známo jako brněnský smrt. Později si vzpomněla, jak vidí, jak lidé zachycují, že zaostávají, stejně jako pokus matky, aby se ujistila, že její dcera má alespoň oblečení. Měla na sobě tři šaty, když začaly pochod, ale když se pokusila zbavit dvě šaty, byla viděna. Byla poražena krvavá, oblečena byla a boty byly odhozeny.
2 Marie Ranzenhoferová
Marie Ranzenhoferová byla 24 let, když šla z Brna na rakouskou hranici. Byla mu nabídnuta příležitost zůstat u nějakého nápadníka, který slíbil, že kdyby spolu s jejím dítětem šla žít s ním, byla by v bezpečí. Odmítla a později ji donutil, aby se připojil k pochodu.
Marie mluvila o rodinách, které byly nuceny opustit své domovy, které byly po celé generace, a upadaly na neocenitelné rodinné dědictví, když šli, nemohli je nést. Vzpomínala, že je pod dohledem stráží z koncentračních táborů, kteří nebyli tak blízko jako muži z továrny na zbrojnice Zbrojovka. Tito muži byli násilní opilci a vzpomněla si, jak jeden chytá dítě z ženských paží a hodí ho do pole, protože přestane plakat.
Když dorazili na hranici, Marie opustila pochod a kolem 700 lidí ji následovalo do vesnice Perna. Zůstala tam chvíli a nakonec se přestěhovala do Mikulova.
1 Keith Botterill
Keith Botterill (zobrazený výše vpravo) je jedním z pouhých šesti lidí, kteří přežili smrt po Sandakanu. On a ostatní přeživší žili jen proto, že byli schopni uniknout svým japonským zajatcům po cestě z tábora Sandakan.
Botterill si později pamatoval samotný tábor jako dostatečně slušný během prvních 12 měsíců, kdy tam byli. Jak válka přitahovala, bití a hladovění se zhoršovaly. Jak on a jeho společníci plánovali na jejich útěk, oni byli chyceni krást rýži v přípravě. Botterillův přítel Richie Murray vystoupil a přiznal krádeži. Byl to bayoneted.
Po jejich útěku si jiný společník, oslabený úplavou, rozřízl vlastní krk, aby jim nezpůsobil zpomalení. Dalšími přeživšími byli Owen Campbell, Nelson Short (nahoře nahoře), Bill Moxham, Bill Sticpewech (obrázek nahoře) a James Richard Braithwaite. Všichni Australané byli varováni, aby utekli sympatickým japonským důstojníkem, který věděl o nadcházející porážce.
Botterill zemřel v roce 1997, těsně po dokončení knihy o pozoruhodném příběhu Sandakan Six.
+ Další čtení
Zde je malý výběr seznamů z archivů založených kolem druhé světové války.
10 bizarní druhé světové války zbraně, které byly skutečně postaveny
10 málo známých alternativních plánů z druhé světové války
10 Úžasné neomylné příběhy z druhé světové války
10 vojáků druhé světové války, kteří ztratili úžasné úskalí
Po několika podivných pracích od malíře k hrobům, Debra miluje psaní o věcech, které nebude vyučovat historická třída. Trávila velkou část svého času rozptýlenými jejími dvěma psy dobytka.