Podíl:
Top 10 nejhorších případů inflace
Venezuela nedávno představila novou měnu, která by nahradila své již zbité peníze. Několik let nyní národ zažívá vážnou hyperinflaci, která zcela zmařila hodnotu své měny, Bolivaru. Vláda představila novou měnu, suverénní bolivar, a doufala, že sníží dopad inflace.
Podle toho, co zjistíte z tohoto seznamu, je to nepravděpodobné. Suverénní bolivar je jen odstraněním pěti nul ze starého bolivaru a pravděpodobně půjde na cestu svého předchůdce, pokud se ekonomické faktory zodpovědné za inflaci neřeší. To znamená, že Venezuela je stěží jediná země, která utrpěla hyperinflaci. Několik dalších vlád, včetně starého Říma, utrpělo ještě katastrofální případy inflace a hyperinflace.
10 Federální republika Jugoslávie
Jugoslávský dinár zaznamenal v období od října 1993 do ledna 1995 inflaci pěti čtvrtinových procent (pět s nulami). Roky před inflací vyvázala Jugoslávie do peněz více peněz na udržení svého rozpočtu. Vláda také půjčovala peníze od svých občanů. Vláda neprosila občany za své peníze úplně. Spíše pro ně bylo obtížné provést výběr z vládních bank.
Vzhledem k tomu, že se inflace zhoršila, vláda reagovala stanovením cen a provozováním podniků, které prodávaly za pevně stanovené ceny. Vládní podniky selhaly, zatímco soukromé podniky nemohly prodávat za pevné ceny. Občané si nemohli dovolit paliva svých aut a rozhodli se pro veřejné autobusy. Také Bělehradský tranzitní orgán (GSP) nemohl pohánět své autobusy. Omezené autobusy v provozu byly tak přeplněné, že sběratelé jízdenek nemohli sbírat jízdné, což způsobilo, že peněžní ústavní agentura ztratí více peněz.
V říjnu 1993 vláda představila nový dinár, který se rovnal jednomu miliónu starých dinárů. Rychle se stala obětí inflace. Vláda reagovala zavedením nového nového dinaru, který se rovnal jedné miliardě starých dinárů. Také se vydala cesta nového dinaru, který vedl k zavedení superzávodu v lednu 1994. Jeden super dinar se rovnal deseti milionům nových nových dinárů. Mezitím podniky a později vláda přešly na používání německé Deutsche Mark.
9 Starověký Řím
Skutečnost, že vážná inflace byla pryč jako jedna z příčin kolapsu Říma, je dostatečným důkazem toho, že inflace není moderní fenomén. Inflace začala kolem roku 200, kdy Antonine Plague zničila obrovský kus římské populace, což vedlo k nedostatku pracovníků a rychlému růstu mezd. To zase vedlo ke zvýšení ceny zboží.
Zároveň se římská armáda rychle rozšiřovala a Řím investoval peníze na vybudování infrastruktury na svých nových územích. Vláda se rozhodla znehodnotit své stříbrné mince tím, že je smíchá s nečistotami. To mu umožnilo vypařit více mincí, které by normálně mohlo mít. Občané později zjistili, že stříbrné mince nebyly čisté a zvýšily ceny svého zboží na pokrytí ztráty.
Debase pokračovaly se změnou císařů a zhoršováním inflace. Mezi 200 a 300 se římské mince nafukovaly na 15 000 procent. V jednom okamžiku byla inflace tak hrozná, že císař Dioklecián (284-306) odpověděl stanovením cen, které se podařilo pouze vyslat obchodníky na černý trh.
Jiní císaři pokračovali v určování cen a posílali více obchodníků na černý trh. V době kolapsu říše byla inflace tak hrozná, že vláda nemohla platit armádu, ačkoli daně dosahovaly rekordních hodnot. Vzbouřená armáda se obrátila proti říši, což vedlo k jejímu kolapsu.
8 Německo
Mezi lety 1919 a 1923 se Německo setkalo s nejhorší hyperinflací v historii. Jeho měna, Papiermark, ztratila takovou hodnotu, že pracovníci se vrhli na trhy, aby si koupili zboží, které potřebovali, ihned poté, co obdrželi odměnu. Samotná vláda se ani neobtěžovala přidávat opatření proti padělání do svých nově vyšších denních bankovek, protože náklady na padělání překročily jejich nominální hodnotu.
Na vrcholu inflace se Němci zabývali tolik nul, že začali trpět jedinečnou duševní poruchou nazývanou nulová mrtvice. Senovali o nuly a počítali všechno, včetně jejich věků a dětí, v nulách. Bylo normální, že někdo říká, že má tři miliony dětí nebo že je ve věku 40 miliard let.
Hyperinflace byla důsledkem toho, že Německo vytisklo peníze na financování první světové války a následné reparace, které musely zaplatit spojencům po ztrátě války. Vláda reagovala tiskem více peněz, dokud se inflace nestane hyperinflací. Do listopadu 1923 jeden americký dolar dosáhl 4,2 bilionu kusů papíru. Hyperinflace skončila poté, co nová vláda vyjednala dohodu o splácení se spojenci. Vláda také představila značku Rentermark, která nahradí již zbytečnou Papiermark.
7 Spojené státy
13 kolonií, které by později vytvořily Spojené státy, představilo Continental, aby financovalo Revoluční válku proti Británii. Peníze nebyly podpořeny ničím jiným než slibem platit. To způsobilo inflaci, protože mnoho občanů nebylo přesvědčeno o schopnosti vlády splatit. Inflace byla tak strašná, že americkí občané dávají přednost prodeji dodávek Britům, kteří platili zlato a stříbro, než Kongresu, který zaplatil tím, co považovali za bezcenné peníze.
Účinky inflace se zhoršila britská vláda, která se vydala k tisku padělaných kontinentálů a poslala je do kolonií.Kolonie vydané kontinenty byly výjimečně nízké kvality. Podpisy a sériová čísla byly ručně psané a měna měla malá nebo žádná opatření proti padělání. Britské padělky byly originálnější než kontinentální vydané kolonie. Většinou lidi poznali falešné, protože to bylo výjimečně lepší než originál.
Britové někdy dal padělky zachyceným nebo opuštěným americkým vojákům, než je vrátili zpět do oblastí kontrolovaných kolonií. Britové také vynesli inzeráty v novinách a žádali o lidi, kteří mají zájem o zabalení padělků do kolonií. Mezitím Kongres pokračoval v tisku více peněz na financování války. Inflace byla tak hrozná, že po skončení války zanechala mnoho hlubokých dluhů. Dluhy později vedly k Shayově povstání a vytvoření americké ústavy.
6 Maďarsko
Maďarsko zaznamenalo ve své historii dva hrozné případy inflace. První po rozpadu rakousko-uherské říše po první světové válce, zatímco druhá začala ke konci druhé světové války. Po první světové válce začala nová vláda tisknout peníze na financování svého rozpočtu. Následná inflace skončila s tím, že země opustila kronen (aka korona) za pengo v roce 1926.
Druhá inflace začala v roce 1944, kdy byla většina maďarské infrastruktury zničena Německem a Ruskem. Rusko rovněž učinilo Maďarsku náhradu škody. Maďarsko s penězi v hotovosti reagovalo tím, že vytisklo více peněz. Maďarsko tisklo tolik peněz, že inflace vzrostla o 150 000 procent denně.
Vláda dokonce zavedla milpengo (jeden milion pengos) a bilpengo (jedna miliarda pengos) poznámky, aby zvládly nadbytečné nuly, ale byly téměř k ničemu, protože i oni rychle shromáždili nuly. Do července 1946 činil americký dolar v hodnotě 460 bilionů bilionů pengos, oproti pěti pengosům v roce 1941. Dne 1. srpna 1946 vláda úplně opustila pengo a nahradila ji forint.
5 Zimbabwe
Zimbabwská hyperinflace v roce 2008 je jednou z nejhorších zaznamenaných případů. Ve své výšce se ceny zboží zdvojnásobily každý den a nezaměstnanost dosahovala světového rekordu 80 procent. Peníze ztratily hodnotu tak, že vláda představila bankovku ve výši 100 bilionů Z.
V devadesátých letech prezident Robert Mugabe chytil pozemky od zkušených bílých zemědělců a přerozděloval je nezkušeným černošským farmářům. To vedlo ke ztrátě výroby, což způsobilo farmám a pozdějším továrnám selhání jejich půjček a vypnutí. Samotná vláda byla v dluzích a potřebovala více peněz. S ekonomikou v hospodářském poklesu a bez životaschopného zdroje příjmů vláda reagovala tím, že tiskla více peněz.
Přebytečné peníze v oběhu, neúspěšné dluhy, uzavřené továrny, nezaměstnanost a nízké vývozy jsou dokonalým receptorem na inflaci. Namísto řešení problému vlády vláda reagovala na inflaci tím, že vytiskla více peněz a stanovila ceny zboží, což jen zhoršilo situaci. Náklady na výrobu zboží vzrostly tak rychle, že společnosti prodávaly své produkty se ztrátou.
Inflace postupně stoupala, v roce 2006 dosáhla 1,281,1 procenta, v roce 2007 66,212,3 procenta, v červenci 2008 2,3 mil. Procent a rekordní výše 79,6 mld. Procent v červenci 2009. V této době se základní potřeby jako chléb prodaly za miliardy. Obchodníci dokonce odmítli přijmout zimbabwské bankovky a zvolili si měny, jako je americký dolar. Samotná vláda brzy zachytila módní trendy a opustila vlastní dolary za americký dolar, který je dodnes oficiální měnou země.
4 Rakousko
Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie se Rakousko opět stalo nezávislým. Její sousedy, Československo a Jugoslávie, které byly také součástí říše, na něj brzy po vzniku vytvořily protiobchodní politiky. V rámci Rakouska zavedly různé regiony protiobchodní politiky proti jiným regionům.
Rakousko se brzy vydalo do války proti Československu a Jugoslávii přes své hranice. Rakouská vláda zahájila tisk peněz na financování války a v letech 1919 až 1923 zvýšila bankovky v oběhu o 14 250 procent. Následovala inflace. V roce 1919 činil americký dolar 16,1 korun. Do roku 1923 to bylo 70 800 korun.
Vládní lisy pracovaly na plné kapacitě v průběhu inflace, přičemž den a noc přetvářely nové poznámky, i když většina průmyslových odvětví skončila. Inflace skončila koncem roku 1922 a počátkem roku 1923, kdy Liga národů poskytla Rakousku půjčku. Samotná koruna byla nahrazena šilingem. Rakousko se nikdy plně nezotavilo z inflace dříve, než bylo obsazeno Německem během druhé světové války.
3 Řecko
Řecká inflace v letech 1941 až 1944 byla důsledkem německé a italské okupace národa během druhé světové války. Řecká drachma začala oslabit, když Německo napadlo v dubnu 1941. Obchodníci, kteří se obávali porážky a okupace Německem, začali hromadit zboží. Ti, kteří prodali, požadovali platbu ve zlatě. Jejich obavy se staly skutečností, když Německo získalo a obsadilo Řecko, což vedlo k dalšímu oslabení drachma.
Německo a Itálie použily peníze Řecka na nákup výrobků od řeckých obchodníků a financování kampaně v severní Africe. Když vyčerpali peníze, jen objednali Banku Řecka, aby tiskli víc. Drachma se brzy stala zbytečnou, protože v oběhu bylo příliš mnoho, což vedlo k inflaci. Německo a Itálie zůstaly bezbranné. Prostě nařídili Řecku Bank vytisknout více peněz.
2 Čína
Čínská hyperinflace od roku 1937 do roku 1949 byla výsledkem vládního tisku peněz na financování válek.První byla druhá čínsko-japonská válka a druhá byla čínská občanská válka, která následovala. V roce 1937 jeden americký dolar činil 3,41 juanů. V roce 1945 to bylo 1,222 juanů a v roce 1949 to bylo 23,3 milionu juanů.
Před inflací byly jednotlivé banky odpovědné za vydávání vlastních peněz. V roce 1927 se Čínská nacionalistická strana dostala k moci a začala financovat svůj rozpočet půjčováním peněz z těchto bank. Banky později odmítly poskytnout vládě více peněz na strach, který nemohl splatit. Vláda reagovala vytvořením centrální banky Číny, která vydávala dluhopisy bankám výměnou za peníze.
V roce 1931 tyto obligace ztratily polovinu své hodnoty poté, co Japonsko připojilo Manchuriu. Když banky odmítly koupit více dluhopisů, vláda přijala zákon požadující, aby banky nakupovaly dluhopisy s 25 procenty svých vkladů. Banky stále odmítají kupovat dluhopisy. Banka Číny dokonce prodala dluhopisy, které měla v držení, se ztrátou. To vyvrcholilo vládním převzetím Bank of China a Bank of Communications, které byly v té době dvěma největšími bankami, a poté každé další banky.
Další problémy pro Čínu přišly, když americká státní pokladna začala nakupovat stříbro. Velká část čínského stříbra byla z Číny přepravena a prodána do USA, což vedlo k pádu juanů. To vyvrcholilo tím, že vláda vezla Čínu z argentinského standardu v roce 1935. Se zemí, která zbavila stříbrného standardu a vládu v úplné kontrole bank, vláda začala tisknout peníze. Vytiskl tolik peněz, že jeho lisy nemohly držet krok a nějaký tisk byl uzavřen s Anglií.
Silná hyperinflace byla důvodem, proč předseda čínské komunistické strany Mao Tse-tung získal během čínské občanské války spoustu příznivců. Válka skončila s nacionalisty, kteří uprchli na Tchaj-wan, zatímco komunisté převzali kontrolu nad touto zemí. Komunisté nahradili starý juan novým juanem ve výši tří milionů na jednu.
1 Polsko
Polsko se opět stalo nezávislým v roce 1918 a bylo ještě nestabilní, když šlo do války s Ruskem. Bez dalšího životaschopného zdroje příjmu začala vláda tisknout peníze na financování války. Vláda vytiskla tolik peněz, že se její měna stala nestabilní a havarovala v roce 1923. Na konci 31. května 1923 dolar za 52,875 polských značek. Do konce prosince dosáhlo hodnoty 6,4 milionu značek a 10. ledna 1924 to bylo 10,3 milionů.
Odvětví zavřely, protože většina lidí si nemohla dovolit své zboží. Málokdo, který nezastavil, snížil počet pracovníků, kteří mohli pracovat za týden. Na vrcholu inflace vláda vydala bankovku o hodnotě 50 milionů. Známka o 100 milionech značek byla naplánována, ale nebyla vydána.