10 případů chybějících lidí údajně unesených Severní Koreou

Severní Korea je pravděpodobně jedna z nejvíce represivních a tajných zemí na světě. Jeho vládnoucí rodina, Kimové, má od roku 1948 moc nad zemí. Mnoho bizarních hněvů Severní Koreje, od oficiální vlasové politiky k vyhlášení bývalého vůdce Kim Jong Il schopného ovládat počasí, často dělá titulky v západních médiích.

Severokorejské mezinárodní únosy v sedmdesátých a osmdesátých letech jsou však málo známé mimo Japonsko a Jižní Koreu. Obě země ji považují za hlavní problém. Japonská vláda oficiálně uznává 17 chybějících občanů jako severokorejských unesených, ačkoli někteří tvrdí, že tam mohou být stovky dalších. V roce 2002, po desetiletí odmítnutí, Severní Korea přiznala, že unesla 13 japonských občanů a vrátila pět z nich do Japonska. Tisíce obyvatel Jižní Koreje také unesli Severní Korea, včetně studentů středních škol a rybářů. Únosy nebyly omezeny pouze na Japonsko a Jižní Koreu.

10 Yaeko Taguchi

22letá svobodná matka Yaeko Taguchiová byla naposledy viděna 12. června 1978, když její mladý syn a dcera upustila z obvyklé denní péče v Tokiu. Nikdy se nevrátila, aby je vyzvedla večer a nikdy se ani neobjevila v hostitelské práci v Cabaret Hollywoodu. Nikdo nemohl říct, zda byla unesena nebo prostě odešla. Její syn skončil přijatý Taguchiho bratrem a jeho ženou a její dcera byla adoptována jiným párem. Taguchiin bratr přivedl svého syna k sobě a plánoval mu neříkat pravdu o svých skutečných rodičích, dokud nebyl dospělý.

V roce 1987 však došlo k dramaticky bizarnímu zatčení, když severokorejský špehoval Kim Hyun Hui byl zatčen poté, co se postavil jako japonský občan, aby nastoupil na jihokorejské letadlo. Hui vysadil bombu na palubu a pak odešel. Bomba explodovala, zatímco letadlo bylo ve vzduchu a zabilo všech 115 lidí. Hui přiznal úřadům, že je bombardér, ale také tvrdila, že byla vyškolena Yaekem Taguchim.

Po dalším vyšetřování bylo zjištěno, že severokorejští tajní agenti monitorovali Cabaret Hollywood zpět, když tam pracoval Taguchi. Byla unesena a odvezena do Severní Koreje lodí, kde si myslela, že je nucena učit špióny, jak se chovat jako japonští občané. Severokorejská vláda tvrdí, že byla v roce 1986 zabita při dopravní nehodě, ale bývalí únosci trvají na tom, že je stále naživu, že se snaží jít domů a často v slzách, protože jí tak moc chybí.

9 Yutaka Kume

Z 17 lidí, které japonská vláda oficiálně uznala za unesené severokorejskými agenty, zmizí Yutaka Kumeová nejdříve a je pravděpodobné, že oficiální oběti budou ještě dnes naživu. Kume byl 52letý bezpečnostní stráž, který pracoval v tokijské radnici Mitaka. On byl naposledy viděn na 19 září 1977, na pláži v japonské prefektuře Ishikawa. V době, kdy Kume zmizel, byl v této oblasti zadržen Korejce za podezření z pašování japonských lidí z Ushitsu Bay do Koreje. Místní noviny v listopadu zveřejnily článek, který naznačuje, že Kume mohl na severní Kóreu uniknout na tajné lodi.

Během let, po tom, co se stále více a více japonských občanů říkalo, že byli uneseni, zmizení Kuma už nebylo považováno za dobrovolné. Japonské úřady se nyní domnívají, že byl unesen špiontem Kim Se Ho, severokorejským mužem, který byl v Japonsku v roce 1977 v oficiálním podnikání pro obchodní misi. Oddělení metropolitní policie a prefekturní policie Ishikawa říkaly, že se Kim setkala v Tokiu v Kume a lákala ho k Ishikawovi s příslibem, že vyjednává obchodní dohodu. Jakmile dorazil, Kim a několik dalších agentů ho unesli a poslali mu na loď do Severní Koreje. Pchjongjang to popírá a tvrdí, že Kume nikdy nebyl na své půdě. Kimova současné místo pobytu je také neznámé a byl zařazen do mezinárodního seznamu.

8 Kimiko Fukutome

V březnu 1970 Takeshi Okamoto a osm dalších členů frakce Červené armády, vyzbrojených samurajskými mečem a trubicovými bomby, unesli letoun japonských letadel s 122 cestujícími a posádkou sedmi. Přikázali letadlu letět do Pyongyangu, ale nejprve chtěli odejít a propustit cestující na letišti Kimpo v Jižní Koreji. Skupina poté šla do Pchjongjangu, kde zůstala a byla jim poskytnuta azyl severokorejskou vládou.

Jeden z únosců, Yasuhiro Shibata, se vrátil do Japonska a byl zatčen v roce 1988. Yoshimi Tanaka, další únosce, se vrátil v roce 2000. Další sedmčlenné členy jsou nicméně stále žádané japonskou vládou. Čtyři z únosců jsou známi, že stále žijí, zatímco tři z nich, včetně Okamota, jsou považováni za mrtvou. Zatímco přežívající únosci tvrdí, že Okamoto a jeho žena, Kimiko Fukutome, byli v roce 1988 zabiti při sesuvu půdy, existují pověsti o tom, že jsou v současné době v pracovním táboře uvězněni.

Fukutome byl vysokoškolský student a také člen frakce Červené armády. Jak přesně skončila v Severní Koreji a provdala se za Okamoto je tajemstvím, jak byla naposledy viděna v Mongolsku v roce 1976. Zatímco členové Červené armády byli povzbuzováni žít a studovat v Severní Koreji, Národní asociace pro záchranu japonských únosců Severní Korea (NARKN) se domnívá, že byla unesena a přinutila se vzít Okamoto proti své vůli. Takamaro Tamiya, vůdce únosců z roku 1970, byl obviněn z pomoci organizovat její únos.

7 David Sneddon

V době jeho zmizení byl David Sneddon 24 letým studentem z USA, který studoval v Pekingu v létě 2004.Sneddon absolvoval kurzy Mandarin a předtím se naučil korejsky, zatímco sloužil jako mormonský misionář v Jižní Koreji. V srpnu, po skončení třídy, se rozhodl, že po pár týdnech cestuje po západní Číně, než půjde do Soulu, aby se setkal se svým starším bratrem Michaelem 26. srpna. Naposledy poslal e-mailem svým rodičům 11. srpna a řekl jim, že je v provincii Yunnan, která hraničí podél Laosu, Myanmaru a Vietnamu. Sneddons nebyli zpočátku znepokojeni tím, že David je za dva týdny nekontaktoval, protože věřil, že je ve vzdálené oblasti, která postrádala přístup k internetu. Dne 26. srpna však obdrželi telefonát od Michaela v Jižní Koreji. David nikdy nepřijel.

Po šetření čínská vláda dospěla k závěru, že se David pravděpodobně ocitl a utopil při turistiku v Tiger Leap Gorge. To se stalo s turisty v oblasti dříve, ale na rozdíl od Davida, jejich těla nakonec se objevila. Rodina Sneddonů uspořádala v září cestu do Yunnanu a našla svědky, kteří viděli Davida během jeho výletu a po něm.

V roce 2011 dostal Sneddons telefonát od Chuck Downs, úředníka Pentagonu, který měl podezření, že David mohl být unesen severokorejskými agenty. V příštím roce NARKN oznámil, že severokorejský defektář v Číně oznámil, že vysokoškolský student z USA byl v srpnu 2004 zatčen orgány za pomoc severokorejským uprchlíkům. On byl propuštěn příští měsíc, ale předal pět severokorejských agentů. Je možné, že ho přesunuli do Severní Koreje, aby učil angličtinu, protože země ztratila jednoho z jejích učitelů angličtiny měsíc předtím, než David zmizel.

6 Doina Bumbea

Doina Bumbea byla rumunská malířka a sochařka, která se v roce 1970, když jí bylo 20 let, oženil s italským mužem. Pár se přestěhoval do Říma. Když se o dva roky později rozvedli, Bumbea se rozhodla zůstat v Itálii. V říjnu 1978, tajemný italský muž, který se představil jako obchodník s uměním, jí nabídl práci v Tokiu, kdyby poprvé uspořádal výstavu v Pchjongjangu. Bumbea s nadšením souhlasila a její rodina z ní nikdy neviděla ani neslyšela.

Rok předtím, než Bumbea zmizela, severokorejská vláda zahájila operaci, aby našla bílé manžele pro americké odněkatele. Podle Charlesa Jenkinsa, amerického defektora, který žil v Severní Koreji v letech 1965-2004, byl Bumbea unesen a nucen se oženit s jiným americkým defektorem Jamesem Dresnokem. Bumbea měla dvě děti s Dresnokem, jedním z nich pojmenovaným podle svého bratra Gabriela a v lednu 1997 zemřela na rakovinu plic.

V roce 2006 byl vydán britský dokument o Dresnu Překročení čáry. V dokumentárním filmu se uvádí, že se oženil s východoevropskou ženou a zahrnuje také záběry svých dvou dětí. Severokorejská vláda stále popírá, že Bumbea někdy žila v zemi, zatímco její bratr Gabriel se setkal s Jenkinsem a podílel se na událostech pro rodinné příslušníky severokorejských unesených. Požádal rumunskou vládu, aby mu pomohla setkat se s jejími synovci, ale doposud se o tuto záležitost projevili jen málo.

5 Anocha Panjoy

Anocha Panjoy je věřil být jediný thajský občan, který byl unesen Severní Koreou. Narodila se ve venkovské vesnici v roce 1955 a přestěhovala se do Bangkoku v roce 1973, aby pracovala v kosmetickém a masážním salonu. Panjoy pomohla své rodině zpátky domů, aby zaplatila své účty, a v roce 1978 odešla s dvěma přáteli, aby získala vyšší platbu v Macau. Její přátelé ji naposledy viděli 22. května toho roku a vstoupili do kosmetického salonu. Nikdo si není jistý, co se s ní stalo později, a policie v Macau nebyla schopna nalézt v jejich vyšetřování žádné stopy nebo vodítka. Úřady ji označily za pohřešovanou osobu a mnozí její příbuzní si mysleli, že zemřela.

V roce 2005 se thajské média dostala do šílenství, když Charles Jenkins oznámil, že Panjoy byl unesen severokorejskými agenty. Řekl, že Panjoy souhlasil, že dá prohlídku člunu agentovi, který představuje japonské turisty. Když dorazila na pláž, byla unesena a vyložila loď proti její vůli. Loď ji pak odvezla do Severní Koreje, kde byla nucena se provdat za amerického defektáře Larry Allen Abshier. Abshier zemřel v roce 1983 a Panjoy se oženil s východoněmeckým obchodníkem o šest let později. Jenkins říká, že Panjoy je stále naživu a její rodina ji identifikovala na snímku, který kdysi vzal.

4 Keiko Arimoto

Rodiče Keiko Arimotové byli původně mrtví - proti svému plánu studovat angličtinu v Londýně, ale nakonec se jim vydali a nechali ji jít. Její studium mělo trvat jen rok, ale poslala rodičům telegram v den, kdy byla očekávána v Japonsku, informovala je, že našla práci a odkládá její návrat. Poslala jim pohlednici z Dánska v červenci 1983 a to byla poslední doba, kterou od ní slyšeli.

V září 1988 byl do Polska přepraven dopis od dalšího japonského únosce Toru Ishioka a poslán do rodiny. Ishioka uvedl, že žije s Arimotou v Pchjongjangu, s nímž se oženil a měl s ním dítě. V roce 2002 bývalá manželka jednoho z únosců frakce Červené armády z roku 1970 připustila, že vedla Arimota a dva další japonské studenty do Severní Koreje. Arimoto a Ishioka byli údajně popraveni měsíc poté, co Ishiokův dopis unikl, ale Arimotovi rodiče stále věří, že by mohla být naživu.

3 Ko Kyong Mi a Ko Kong

Zvolený Soren je členem sbírky místních organizací v Japonsku nazvaných Chongryon. Chongryon se skládá z japonských obyvatel severokorejského původu a provozuje vlastní pobočku korejských jazyků, obchodních společností, bank a družstevních záložen a školní systém. Sdružení je pro středokorejské sympatizanty a zájmy jen víc než přední strana.Jeho ústředí v Tokiu je používáno jako de facto velvyslanectví Severní Koreje a někteří jeho nejvyšší hodnostáři jsou dokonce členy severokorejského zákonodárného sboru, Nejvyššího lidového shromáždění.

V polovině června 1974 zmizela sedmiletá Ko Kyong Mi a její tříletý bratr Ko Kang ze svého domova v Saitama v Japonsku. Děti byly etnicky korejské a jejich otec Ko Dae Gi byl vůdcem Chongryonu. Vlastnil jednu ze svých přidružených obchodních společností, Universe Trading, o které japonská policie od té doby měla podezření, že je základna používaná severokorejskými špiónky.

V roce 2007, po sérii nájezdů do domů a kanceláří spojených s Chongryonem, se japonské úřady setkaly s některými ohromujícími novými potenciálními zákazníky. Nyní dospěli k závěru, že děti pravděpodobně unesly severokorejští agenti, aby vydírali a ovládali svého otce. Yoko Kinoshita, jménem severokorejského špióna a bývalého zaměstnance společnosti Universe Trading, byl obviněn z organizování únosu.

2 Kenzo Kosumi

Případ Kenza Kosumiho je možná nejobvyklejší a nejasný na tomto seznamu. Velmi málo je o něm známo, kromě toho, že žil v severní japonské oblasti Hokkaido a zmizel bez stopy v roce 1961. Znovu se objevil znovu v pozdních sedmdesátých letech a přesunul svůj rodinný rejstřík z města Hokkaido Hakodate do Tokyu. Založil také společnost a podnikl několik cest do zahraničí, včetně Jižní Koreje.

V roce 1985 však byl tento Kosumi vystaven podvodu. Jeho skutečnou identitou byla severokorejská špeha jménem Park. Park začal pózovat jako Kosumi v roce 1976, aby zakryl své špionážní aktivity a dokonce měl řidičský průkaz a pas ve svém jménu. Chcete-li záležitosti více matoucí, japonské úřady se v roce 2006 dozvěděly, že "Park" je také falešné jméno. Pravým jménem agenta je Suncho Choi, muž obviněný z únosu japonského páru v červenci 1978. Od té doby byl vydán příkaz k jeho zatčení a pár, kterého unesl, byl mezi unesenými, kteří se Severní Korea vrátila do Japonska v roce 2002.

1 Terakošis

Dne 1. května 1963 zmizel 13letý Takeshi Terakoshi a jeho strýcové Shoji a Soto, zatímco lovili na lodi v japonské prefektuře Ishikawa. Jejich loď byla později nalezena vyplavena na pobřeží a nechala jejich rodinu, aby dospěli k závěru, že se pravděpodobně utopili. V lednu 1987 však Takeshiho rodiče obdrželi dopis od Soto, tvrdí, že trio bylo naživu a žilo v Severní Koreji. Setkal se s Takeshiem v Pchjongjangu později ten rok a od té doby mu bylo dovoleno ho navštívit víc než tucetkrát.

V říjnu 2002 podnikl Takeshi cestu do Japonska v rámci severokorejské obchodní mise. Tvrdil, že si nemůže vzpomenout na své staré město a popřel, že je unesen. Místo toho řekl, že on a jeho strýcové byli zachráněni severokójskými rybáři poté, co jejich loď byla zničena. Nespecifikoval, co se stalo s jeho strýci, o němž řekla severokorejská vláda, že zemřelo na nemoci nebo proč se rozhodli zůstat v Severní Koreji. Ostatní členové rodiny Terakoshi stále věří, že tři byli uneseni a byli velmi zklamáni, když japonská vláda oznámila, že je nebude považovat za unesená.

Na rozdíl od Takeshiho oficiálního příběhu, schváleného v Pyongyangu, Severokorejský špión An Myong Jin svědčil o tom, že severokorejští agenti unesli tři Terakošové po tom, co se jejich lodě střetly. Shoji prosil agenty, aby opustili Takeshi. Jeden z nich, O Gu Ho, ho zastřelil a sledoval, jak jeho tělo spadne do moře.